Španělská královská dynastie

Bourbon

Současná španělská královská dynastie pochází z francouzského rodu Bourbon-Anjou, který je vedlejší linií francouzského panovnického rodu Bourbonů. Na španělský trůn se tato dynastie dostala po válkách o dědictví španělské v roce 1713, tehdy byly potvrzeny dědické nároky druhého vnuka francouzského krále Ludvíka XIV., Filipa Bourbonského. Vévoda Filip byl korunován jako španělský král Felipe V.

ALFONSO XIII.
	*17.5.1886 - +28.2.1941 Zemřel v Římě ve věku 55 let. Vládl 1902 -1931

Narodil se po smrti svého otce, Alfonsa XII., 17.5.1886, do roku 1902 vládla Španělsku jeho matka Marie Cristina, dcera rakouského arcivévody Karla Ferdinanda. V šestnácti letech usedl na trůn a ve svém úřadě setrval do roku 1931.
Během jeho vlády Španělsko ztratilo poslední kolonie Kubu a Filipíny, Alfonso prohrál několik bitev v Severní Africe a  nastolil diktaturu Miguela Primo de Rivery, která ho nakonec stála trůn.

Dne 31. května 1906 se oženil s princeznou Victorií Eugenií (1887 - 1964), vnučkou britské královny Victorie. Byla známa pod přezdívkou Ena. Když se Alfonso a Ena vraceli ze svatby, jen tak tak unikli atentátu, o který se pokusil anarchista Mateu Morral. Výbuch bomby zabil nebo zranil mnoho kolemjdoucích a členů královského průvodu.

Alfonso a Ena měli spolu 7 dětí:

1. Alfonso, princ asturský (1907-1938), hemofilik, který se vzdal práv na trůn v roce 1933.
2. Jaime (1908-1975), hluchoněmý následkem operace v dětství, vzdal se svých práv na trůn v roce 1933. Jako legitimní uchazeč o francouzský trůn od 1941 do 1975 měl titul vévoda z Anjou.
3. Beatríz (1909-2002)
4. Fernando (1910), narodil se mrtvý
5. Maria Cristina (1911-1996)
6. Juan (1913-1993), dědic trůnu a hrabě barcelonský
7. Gonzalo (1914-1934), hemofilik, zemřel následkem autonehody

Král měl i tři mimomanželské děti: Roger, Ana María, Leandro

Byl průkopníkem turistického ruchu ve Španělsku. Problémy s ubytováním hostů na jeho vlastní svatbě urychlily výstavbu luxusního hotelu Palace v Madridu. Podporoval také vznik státních bytů v historických budovách. Jeho záliba ve sportu vedla k patronátu nad několika fotbalovými kluby.

Během 1. světové války, díky rodinným kontaktům s oběma stranami, zůstalo Španělsko neutrální.

Po válce však zmítaly celou zemí nepokoje a stávky radikálů, kteří v roce 1918 dokonce zvítězili ve volbách. Král neviděl v parlamentalismu cestu ke stabilnímu vývoji v zemi, proto vyhlásil v roce 1923 vojenskou diktaturu. Diktátorem byl jmenován generál Primo de Rivera. Po převratu byla králem jmenována desetičlenná vojenská junta, parlament a obecní rady byly rozpuštěny. V zemi byl nastolen klid a pořádek. Diktatura však přešlapovala na místě, žádné významnější reformy neprovedla, pouze se občas uchylovala k politickému teroru. Jediným výsledkem bylo, že se zkompromitovala myšlenka monarchie a král. V roce 1927 Alfonso XIII. formálně obnovil kortesy, aby utlumil růst nespokojenosti. Do roku 1929 ale počáteční nadšení pro nový režim vyprchalo a popularita panovníka klesla pod bod mrazu. Král se pokusil situaci řešit jmenováním populárního admirála Aznara do čela vlády, přesto však utrpěl ve volbách 1931 drtivou porážku od republikánů. Když byla 14.4.1931 vyhlášena Druhá španělská republika, Alfonso XIII. opustil zemi, ale neabdikoval. Odplul do Itálie, kde mu král Victor Emanuel III. poskytl azyl. Usadil se v Římě, kde bydlel v hotelu Grand.

Jakmile vypukla Španělská občanská válka, jednoznačně podporoval vojenské povstání proti Lidové frontě, ale generál Francisco Franco v září 1936 jasně deklaroval, že nacionalisté nebudou nikdy akceptovat Alfonsa XIII. jako krále. Nejdříve odešel do francouzského exilu, zároveň poslal svého syna Juana, hraběte barcelonského, do Španělska, aby se zapojil do povstání. Blízko francouzských hranic ho však generál Mola zatkl a vypověděl ze země. Král pobýval s rodinou v několika evropských zemích, po vypuknutí 2. světové války se usadil v Římě.

Dne 15. ledna 1941 Alfonso XIII. abdikoval ve prospěch svého čtvrtého syna Juana, otce současného krále Juana Carlose I. Krátce po přenesení svých dynastických práv pak v Římě zemřel.

ALFONSO,
princ asturský (10.5.1907 - 6.9.1938), následník španělského trůnu v letech 1907 - 1931.
Byl nejstarším dítětem krále Alfonsa XIII. a jeho ženy Victorie, hemofilii získal z dědičné linie své matky, vnučky britské královny Victorie. Tato dědičná linie vznikla díky královně Victorii, jejíž dcery Alice a Beatrix rozšířily onemocnění do královských rodin Německa, Španělska a Ruska.
Definitivně se zřekl svých práv na zaniklý trůn v roce 1933, když se oženil s Edelmirou Ignasií a získal titul hrabě z Covadongy. Rozvedl se 8.5.1937. Oženil se znovu 3.7.1937 s Martou Esther Rocafort a opět rozvedl 8.1.1938. Automobilová nehoda ukončila předčasně jeho krátký život ve věku 31 let. Naboural do telefonní budky, a ačkoliv byl jen lehce zraněn, jeho hemofilie vedla k osudovému vnitřnímu vykrvácení.
Nejdříve byl pohřben na Floridě v Miami a v roce 1985 byly jeho ostatky převezeny do Madridu.

Ve Španělsku vládl od roku 1939 do 1975 generál FRANCISCO FRANCO. Dostal se k moci během španělské občanské války, po vítězství konzervativců v roce 1939 se stává faktickým diktátorem. Po vypuknutí druhé světové války Franco vyhlásil španělskou neutralitu. Adolf Hitler, představitel nacistického Německa, se pokusil Franca přesvědčit, aby španělští vojáci vypomohli zemím Osy v bojích proti Spojencům. Franco to odmítl s poukazem na velké ztráty v domácí občanské válce. V roce 1945 se Franco rozhodl poněkud uvolnit svůj režim a formálně zavedl občanská práva. V roce 1947 obnovil katolickou monarchii a sám se přitom jmenoval doživotním regentem, který má právo jmenovat příštího krále. V dalších letech usiloval o přeměnu Španělska v průmyslově rozvinutý stát, orientoval se přitom na západní vyspělé země a z radikálního fašisty se stává stejně radikálním antikomunistou. V roce 1955 vstupuje Španělsko do OSN a v roce 1956 Franco vyklízí území severního Maroka. V roce 1957 provádí další reorganizaci politického systému - stává se předsedou vlády a zároveň zůstává i vrchním velitelem branných sil a šéfem Falangy. V roce 1969 diktátor jmenuje příštího krále, svého nástupce - je jím současný španělský král Juan Carlos I. Bourbonský. Francisco Franco umírá po dlouhé těžké nemoci 20.11.1975 v Madridu ve věku 83 let.

 

JUAN
	*20.6.1913 - +1.4.1993 Zemřel ve věku 80 let. Dědic trůnu v letech 1933-1977

JUAN byl čtvrtý syn a určený nástupce krále Alfonsa XIII., a otec současného krále Juana Carlose. Stal se dědicem trůnu poté, kdy se jeho starší bratři Alfonso a Jaime zřekli následnictví. Titul princ asturský získal v době, kdy sloužil s britským Královským loďstvem v Bombaji.

V březnu 1935 složil zkoušky z techniky střelby a navigace. Pokud by se vzdal španělské národnosti, mohl se stát důstojníkem v Královském loďstvu, on to však odmítl.

Oženil se s Marií Mercedes Bourbonskou, princeznou sicilskou (1910-2000), známou ve Španělsku jako Doňa María, v Římě 12.10.1935. María získala po sňatku titul hraběnka barcelonská.

Měli spolu čtyři děti:

1. Pilar (*1936)
2. Juan Carlos (*1938)
3. Margarita (*1939)
4. Alfonso (1941-1956)

Žili v Cannes a Římě, za 2. světové války se přestěhovali do Lausanne, kde bydleli s královou matkou Enou. Později pobývali v Escorialu v Portugalsku.

Don Juan usiloval celý život o návrat Bourbonské dynastie na trůn.
Když v roce 1947 uznal generál Franco Španělsko jako monarchii, charakterizoval to jako znovuzřízení. Kdyby monarchie pokračovala nepřetržitě, stal by se králem Don Juan a Franco se obával, že by byl příliš liberárlní a zrušil by falangistický stát. Proto ho v roce 1969 přeskočil a příštím králem určil jeho syna Juana Carlose, o kterém se domníval, že bude pokračovat v jeho politice. Juan Carlos později všechny překvapil svou podporou demokratizace Španělska.

Ačkoliv se Franco a Juan nepřátelili, jejich rozhovory o obnově království pokračovaly. Již tak vlažné vztahy však rychle ochladly, když hrabě nazval Franca nezákonným samozvancem, zatímco Franco tvrdil, že má silnější právo vládnout Španělsku než Don Juan.

Hrabě barcelonský se vzdal formálně svého práva na trůn až v roce 1977, 46 let po vyhlášení španělské republiky. Na oplátku mu jeho syn udělil oficiálně titul Hrabě z Barcelony, titul, který používal téměř celý život.

Juan zemřel v roce 1993 ve věku 80 let, byl pohřben jako Juan III. s královskými poctami v rodinné hrobce San Lorenzo. Jeho žena ho přežila o sedm let.

Miloval moře a měl námořnické tetování ještě z dob, kdy sloužil v britském Královském loďstvu.

JUAN CARLOS I.
	*5.1.1938 Vládne od 22.11.1975

 

JUAN CARLOS I. se narodil v Římě 5. ledna 1938. 22.listopadu 1975, dva dny po smrti generála Franca, byl jmenován králem podle dědičného práva vyhlášeného diktátorem. Zdárně dohlížel na přeměnu Španělska v demokratickou konstituční monarchii. Nedávné volby ukázaly, že si ho Španělé nesmírně váží. Získal si úctu jak monarchistů, tak republikánů, veřejnost oceňuje především otevřenost a přístupnost královské rodiny.

Jeho budoucnost byla velkou měrou diktována politickými zájmy otce Juana a generála Franca. V roce 1948 přesvědčil Franco jeho otce, aby souhlasil s přestěhováním Juana Carlose do Španělska. Juan Carlos se zde měl vzdělávat pod dohledem generála společně s bratrem Alfonsem.

Studia začal v San Sebastianu, kde navštěvoval soukromou školu v paláci Miramar, a ukončil je v roce 1954 v institutu San Isidro v Madridu. V letech 1955-1957 se školil na důstojníka ve vojenské akademii v Zaragoze. V březnu 1956 odjeli Alfonso a Juan Carlos na velikonoční prázdniny  k rodičům do Portugalska. Na Zelený čtvrtek se stala v rodinném sídle Estorial tragická událost, při níž tehdy patnáctiletý Alfonso zemřel. Oficiální komuniké vysvětlovalo jeho smrt jako nehodu při čištění zbraně. Několik svědků však uvedlo, že zbraň v době Alfonsova úmrtí držel v ruce Juan Carlos. K výstřelu došlo nešťastnou náhodou.

Juan Carlos pokračoval ve studiích na námořní škole v Pontevedru, další rok na letecké škole v San Javieru v Murcii a v roce 1961 absolvoval na univerzitě Complutense v Madridu z politického a mezinárodního práva, ekonomiky a veřejné správy.

Po studiích se přestěhoval do paláce Zarzuela a začal plnit své povinnosti budoucího krále. V roce 1969 jmenoval diktátor Juana Carlose oficiálním následníkem trůnu a Juan dostal titul princ asturský. Princ se setkával a radil s Francem častokrát a vykonával státní funkce po boku diktátora. V té době veřejně podporoval Francův režim. Nicméně, jak léta ubíhala, začal se stýkat s politickými opozičními vůdci a emigranty.
Během Francovy pracovní neschopnosti v letech 1974-1975 byl Juan Carlos úřadující hlavou státu. Těsně před smrtí, 30.10.1975,  předal Franco Carlosovi plnou kontrolu. 22.11.1975 proběhla korunovace. Nový král Juan Carlos I. brzy zavedl demokratické reformy k velké nelibosti frankistů, kteří očekávali pokračování autoritativního státu.

15.června 1977 se ve Španělsku konaly první svobodné volby, v roce 1978 bylo vyhlášeno referendum, v němž občané schválili trvání monarchie a krále. Do tří let po svém nástupu podepsal král novou ústavu, postavenou na zcela demokratických principech. 
V roce 1981 se mu podařilo hladce potlačit pokus o státní převrat.

Juan Carlos se oženil v Athénách 14.5.1962 s řeckou princeznou Sofií. Sofie před svatbou konvertovala na římsko-katolické náboženství, aby se mohla stát španělskou královnou. Mají spolu dvě dcery, Elenu a Cristinu, a syna Felipa, následníka trůnu.

V roce 1972, Juan Carlos, horlivý mořeplavec, soutěžil v závodu plachetnic na olympijských hrách v Mnichově, žádnou medaili však nevyhrál. O letních prázdninách se celá rodina setkává v paláci Marivent v Palma de Mallorca, kde se zúčastňují závodů v plachtění. V zimě jezdí obyčejně lyžovat do Pyrenejí. Juan Carlos i jeho manželka hovoří plynule několika jazyky. Oba  umí španělsky, anglicky, francouzsky, italsky, portugalsky a katalánsky. Král však nehovoří německy a  neovládá ani rodný jazyk své manželky - řečtinu. Král je také radioamatér a vlastní volací znak EA0JC.

Korunní princ Felipe se narodil v Madridu 30.1.1968. Navštěvoval střední školu v Ontariu v Kanadě a Autonomní univerzitu v Madridu, kde studoval v letech 1987-1993 práva a ekonomii. Jako následník trůnu je plně vytížen ve veřejné správě, předsedá mnoha oficiálním akcím a zúčastňuje se nejdůležitějších událostí španělského veřejného života.
V roce 1992 byl členem olympijského družstva a zúčastnil se zahájení her v Barceloně jako vlajkonoš. V závodu plachetnic skončil na šestém místě a získal Olympijský diplom. 22.května 2004 se oženil s Letizií Ortiz, úspěšnou žurnalistkou, která získala po sňatku titul princezna asturská. Mají spolu zatím dvě dcery, Leonor (*2005) a Sofii (*2007).

Krátká videa:
Inaugurace Juana Carlose I. (ORIGINAL)
30 let panování Juana Carlose I
Král Juan Carlos: "Por qué no te callas?" (Zmlkni!!)
Vládci Španělska
Ať žije princ!
Korunní princ Felipe
Příchod královen a králů na Felipovu svatbu

 

Odkazy:
http://www.casareal.es/
http://en.wikipedia.org/wiki/Alfonso_XIII_of_Spain
http://en.wikipedia.org/wiki/Juan_de_Borb%C3%B3n%2C_Count_of_Barcelona
http://en.wikipedia.org/wiki/Juan_Carlos_I_of_Spain
http://zivotopisyonline.cz/francisco-franco-y-bahamonde.php

nahoru