Íránská císařská dynastie

Pahlaví

Dynastii Pahlaví založil bývalý kozácký důstojník Reza Chán v roce 1925, je to poslední dynastie šáhů na půdě Persie. Její příslušníci neměli možnost prokázat své schopnosti
v plné šíři, neboť dynastie byla smetena islámskou revolucí v roce 1979.

 

REZA ŠÁH
	*16.3.1878 - +26.7.1944 Zemřel v Johannesburgu ve věku 66 let. Vládl 1925 - 1941

Reza Šáh se narodil 16. března 1878 a zemřel 26. července 1944 v Johannesburgu v jižní Africe. Íránu vládl od 15.12.1925 do 16.9.1941, kdy byl po rusko-anglické okupaci země přinucen abdikovat ve prospěch svého syna.

Narodil se ve vesnici Alašt v provincii Mazandaran na severu Íránu v roce 1878. Jeho otec, plukovník Abbas Ali Chan, důstojník oblastní armády, zemřel několik měsíců po jeho narození. Matka, Noush Afrin, byla arménská Peršanka. Když bylo Rezovi osmnáct let, vstoupil do kozácké brigády, kterou v Persii založilo carské Rusko, a během několika let zde udělal strmou kariéru. Byl velmi inteligentní, ačkoliv neměl žádné vzdělání, číst a psát se naučil až v dospělosti.

Na počátku své vojenské dráhy byl znám jako Reza Chan, později zněl jeho vojenský titul Reza Chan Mirpanj. Když se stal ministrem války, říkal si Reza Chan Sardar Sepah, což v perštině znamená přibližně Reza Chan, hlava všech armád. Po upevnění své pozice šáha Persie si vybral příjmení Pahlaví a od té doby byl označován jako Reza Šáh Pahlaví. Do roku 1925 v Persii příjmení neexistovala a byla zavedena jako jedno z modernizačních opatření jeho vlády.

Po zániku carské správy převzal v roce 1919 velení kozácké brigády a 21. února 1921 vstoupil v čele 2500 mužů do Teheránu. Stanul tak v čele převratu, který svrhl z trůnu mladého Ahmada Šáha Kadžara, posledního vládce z dynastie Kadžárovců. Dal obklíčit královský palác a přiměl Ahmada, aby ho jmenoval ministrem války. Později se stal nejvyšším velitelem armády a nakonec předsedou vlády. 26.10.1923 se zmocnil kontroly nad Persií a Ahmad Šáh emigroval do Evropy. Ve funkci ministerského předsedy chtěl Reza Chan upevnit ještě více svou moc založením republiky, ale jeho idea se setkala s prudkým odporem mocných duchovních a velkostatkářů. V říjnu 1925 dosáhl toho, že parlament sesadil oficiálně mladého krále z trůnu. Ústavodárné shromáždění - Majlis - ho nakonec 12.12.1925 uznalo dědičným perským šáhem a on mohl založit novou dynastii Pahlaví. Pahlaví značí starobylý výraz pro středoperský jazyk, užívaný především za Sasánovců. 25.4.1926 se nechal korunovat a při této příležitosti byl jeho syn Mohammad Reza prohlášen korunním princem Persie - nástupcem svého otce.

Když Reza Šáh přijal korunu, panovalo v Persii bezvládí a středověk. Moc měli v rukou kmenoví stařešinové a velkostatkáři, hlavní nerostné zdroje a důležité úřady ovládali cizinci. Průměrná délka života dosahovala třiceti let, číst a psát umělo sotva 1% mužů a ženy neměly žádná práva, ani právo chodit do školy. Reza Šáh přinesl své zemi průmyslovou a kulturní revoluci.

Během své 16leté vlády se snažil modernizovat celou perskou společnost, při budování státu se mu stal velkým vzorem Mustafa Kemal Atatürk, který prováděl podobné reformy v Turecku. Zavedl autoritativní vládní režim, který podporoval nacionalismus, militarismus a antikomunismus, ale zároveň byl velmi pokrokový. Pozornost věnoval dopravě, obchodu a průmyslu, zemědělství, kultuře i školství.

Již roku 1926 byla stanovena jednotná pozemková daň a všeobecná branná povinnost, o rok později vznikla Perská národní banka. Šáh zavedl povinnou vzdělávací soustavu podle západních osnov, v roce 1935 založil Teheránskou univerzitu. Mužům nařídil nosit západní obleky s kloboukem a od roku 1936 zakázal zahalování žen. Islámské právo bylo nahrazeno právem světským. V roce 1934 byl přijat nový název státu - Írán namísto Persie.

Na budování íránského průmyslu se podílela i Česká republika, která posílala do země odborníky z mnoha oborů, například Škodovy závody postavily v Íránu několik cukrovarů a měly výhradní podíl na soběstačnosti íránského cukrovarnictví. Šáh navázal přátelské styky se sousedními zeměmi, britský a ruský vliv nahradil spoluprací s evropskými státy, především s Německem.

Za 2. světové války vyhlásil Írán neutralitu, avšak jeho proněmecká politika vedla nakonec k okupaci země britskými  a sovětskými vojsky a Reza Šáh Pahlaví byl donucen k abdikaci ve prospěch svého syna Mohammada. Odešel do exilu, nejprve na ostrov Mauritius, později do jihoafrického Johannesburgu, kde 26.7.1944 ve věku 66 let zemřel. Traduje se, že byl údajně otráven britskými agenty. Po válce bylo jeho tělo převezeno zpět do Íránu a na jeho počest postaveno mauzoleum, kde byl v roce 1950 se všemi poctami pohřben. Íránský parlament přidal k jeho jménu titul "Veliký". Během íránské revoluce v roce 1979 však bylo mauzoleum vyhozeno do povětří na rozkaz Ajatolláha Sadeq Khalkhali.

Reza Šáh Pahlaví byl ženat nejméně šestkrát, více se však ví pouze o čtyřech manželkách.

V roce 1895 se oženil se svou sestřenicí Maryam Chanum, ta zemřela při porodu dcery Fatemeh (*22.2.1904-+1992). V roce 1916 se oženil s dcerou kavkazského důstojníka Tadj ol-Molouk (*17.3.1896-+10.3.1982), která mu porodila čtyři děti: dceru Shams (*18.10.1917-+29.2.1996), dvojčata Mohammada Rezu - následníka trůnu a Ashraf (*26.10.1919) a syna Aliho Rezu (*1.3.1922-+17.10.1954), rozvedl se s ní v roce 1923. V 1922 následoval sňatek s Turan Amir Soleimani, příslušnicí kadjárovského rodu, s níž měl syna Gholama (*13.4.1923). Po roce bylo manželství rozvedeno. Hned v roce 1923 se oženil rovněž s příslušnicí kadjárovského rodu Esmat ol-Moluk Dolatshahi (*1904-+24.7.1995). Měli spolu pět dětí: Abdul Reza (*1.10.1924-+2004), Ahmad Reza (*27.9.1925-+1980), Mahmud Reza (*4.11.1926-+1999), Fatimeh (*13.10.1928-+1983) a Hamid Reza (*4.7.1932-+1990).

Potomky Turan a Esmat vyloučil později Rezův syn Mohammad z následnictví.

 

MOHAMMAD REZA
	*26.10.1919 - +27.7.1980 Zemřel v Káhiře ve věku 60 let. Vládl od 16.9.1941 do 11.2.1979

Narodil se 26. října 1919 v Teheráně, zemřel 27. července 1980 v Káhiře ve věku 60 let.
Vládcem Íránu byl od 16.9.1941 do 11.2.1979.

Pochází z dvojčat, jeho sestra-dvojče se jmenuje Ašraf.
Následníkem trůnu se stal po korunovaci svého otce 25.4.1926. V letech 1931-1936 pobýval společně s bratrem Ali Rezou ve Švýcarsku, kde navštěvoval internátní školu La Rosey v Rolle. Po návratu domů studoval v Teheráně vojenskou akademii, kterou ukončil v roce 1938 s hodností podporučíka.

Za 2. světové války vyhlásil Írán neutralitu, avšak v roce 1941 jej přesto okupovala britská a sovětská vojska a Reza Šáh Pahlaví byl přinucen k abdikaci. Mohammad Reza nastoupil na jeho místo 16.9.1941. S Velkou Británií a SSSR uzavřel dohodu, že šest měsíců po ukončení války stáhnou svá vojska z íránského území. V roce 1943 stvrdila jeho požadavky i Teheránská konference, konaná v íránském hlavním městě za účasti Roosevelta, Churchilla a Stalina.

Po válce si Mohammad Reza získal značnou oblibu u obyvatel, když vyřešil krizi v provinciích Ázerbajdžánu a Kurdistánu, kde byla za podpory komunistů a SSSR vyhlášena nezávislost.

Oproti svému otci byl orientován více prozápadně, ale na druhou stranu vystupoval smířlivěji vůči duchovenstvu a zrušil nařízení, které ženám zakazovalo nosit šátek.

V roce 1951 jmenoval Šáh předsedou vlády dr. Mohammada Mosaddeka, byla znárodněna Anglo-íránská ropná společnost, která kontrolovala těžbu ropy v zemi a Mosaddek zahájil ostrou protibritskou politiku. V důsledku toho Velká Británie uvalila na íránskou ropu embargo. Moc Mosaddeka sílila a Šáh byl přinucen v roce 1953 uprchnout do exilu. Z horské chaty Kalardašt odletěl letadlem do Íráku a odtud se dostal se svou tehdejší ženou Sorayou do Říma. Než panovník opustil zemi, jmenoval novým ministerským předsedou generála Fazlullaha Zahediho. Armáda se přidala na generálovu stranu a s podporou policie a americké CIA se situace dostala pod kontrolu šáhových stoupenců. Mohammad Reza se mohl vrátit z exilu do Teheránu. Mosaddek byl zatčen a v prosinci 1953 odsouzen k trestu smrti, ale po Šáhově intervenci byl trest zmírněn na tři roky vězení.

Mohamamad Reza v příštích letech úzce politicky a ekonomicky spolupracoval s USA, ale udržoval přátelské styky i s Československem a dalšími socialistickými státy. V roce 1963 zahájil tzv. "Bílou revoluci", jejímž hlavním cílem se stala pozemková reforma - rozdělení velkostatkářské půdy mezi bezzemky, prodej státních podniků, zavedení volebního práva pro ženy, boj proti analfabetismu a rozvoj zdravotnictví. Bílá revoluce přinesla své ovoce. Zlepšily se zdravotní služby, snížil analfabetismus, ženy získaly rovnoprávnost..., ale současně vzrostl počet odpůrců modernizace země v řadách šíitského duchovenstva a velkostatkářů, kteří přicházeli o své latifundie. Komunisté se netajili svými úmysly svrhnout monarchii násilím. Šáh proto založil tajnou policii SAVAK, která měla potírat politickou opozici. Jeho vláda se stávala čím dál více autokratickou.

41 let po korunovaci svého otce a 26 let po svém nastoupení na trůn se Šáh Mohammad Reza Pahlaví nechal korunovat na císaře. Obřad se konal v paláci Golestan 26.10.1967. A poprvé od doby, kdy byla Persie roku 637 ovládnuta muslimy, korunoval i svou manželku. Vyjádřil tím svou úctu k ženě, která mu byla velkou oporou a hrála důležitou roli v uskutečňování pozitivních změn v zemi. V celých dějinách Persie se takové pocty nedostalo žádné ženě.

Šáh nyní užíval titul:
Jeho Císařská Výsost Mohammad Reza Pahlaví Světlo Árijců, Císař Íránu.

V roce 1971 uspořádal velkolepé oslavy 2500 let Perské říše v historické Persepoli. Slavnostní zahájení se konalo u hrobu Kýra Velikého v Pasargadech a Šáh v něm vzdal poctu tomuto starověkému dobyvateli a zakladateli perské říše. V následujících dnech se konala přehlídka starověkých válečníků Persie, archeologická prohlídka Persepole, přehlídka současné íránské kultury, bohatý kulturní program s ohňostrojem, kongres íránistů a různá bilaterální jednání mezi přítomnými politiky. Pro hosty bylo v poušti postaveno stanové městečko a zavedena kyvadlová doprava z Šírázu do Persepole. Slavností se zúčastnili všichni monarchové a hlavy států z celého světa.

V roce 1976 zavedla vláda nový kalendář, kde výchozím datem letopočtu nebyla hidžra, ale narození krále Kýra II. Velikého.

Všechny tyto skutky ubíraly Šáhovi na popularitě a přes veškerou snahu se nedařilo získat pro Bílou revoluci veřejné mínění. Nadměrné zdůrazňování předislámských perských tradic naráželo na odpor hlavně u duchovenstva. V 70. letech se rozpoutala proti Šáhovi propagandistická a mnohdy lživá kampaň na všech frontách, doma i v zahraničí. Domácí liberálové si stěžovali na nedostatek svobody, komunisté na sociální nerovnost. V době ropné krize se od Šáha odklonily dokonce i Spojené státy americké. Na konci roku 1978 vypukly v celé zemi velké demonstrace, které se často měnily v pouliční bitky, vyvolávané stoupenci Ruholláha Chomejního. Tehdy Šáh projevil svou dobrotu a zároveň slabost. Mohl poslat armádu, která mu byla věrná, aby potlačila nepokoje. Mohl se při moci udržet násilím, ale on to neudělal. Respektoval vůli lidu, který uvěřil lživé propagandě. Ani jeho údajní spojenci - Američané a Angličané - mu nepomohli. Právě naopak. Carterovi diplomaté přesvědčili Šáha, aby opustil Írán a po jeho odjezdu paralyzovali armádu, aby se zdržela veškerých zásahů proti revoluci. Podpořili Chomejního a jeho teroristy.

16. ledna 1979 tedy Šáh s nejbližší rodinou opustil vlast a odletěl do Egypta, jediné země, která ho přijala bez výhrad. Když odjížděl, Íránu chybělo jen několik let, aby doběhl moderní západní země. Šáh trpěl již šest let rakovinou lymfatických uzlin, ale své onemocnění před veřejností tajil. Byl však značně vyčerpán postupující nemocí a nedostatečnou léčbou a potřeboval nutně operaci. V Egyptě se zdržel pouhých šest dnů, neboť nechtěl vystavovat svého přítele, prezidenta Sadata, nebezpečí teroristického útoku. Přijal pozvání marockého krále Hasana II., když se však v Íránu ujal moci Chomejní a začal vyhrožovat rodině marockého panovníka, musel Šáh hledat azyl jinde. Celý svět se obával islámské revoluce a nechtěl ho, ani jeho rodinu, přijmout. Nakonec se nabídly Bahamy, které slíbily azyl na tři měsíce. Pobývali zde od 30.3. do 10.6.1979 a zdravotní stav Šáha se stále zhoršoval. Další útočiště jim poskytlo Mexiko. V říjnu povolila americká vláda Šáhovu hospitalizaci v New Yorku, kde měl podstoupit operaci. Péče o jeho zdraví však byla v USA otřesná a operace byla provedena nedbale. Šáhův život pomalu vyhasínal a revoluční vláda si žádala jeho hlavu. Mexiko dostalo strach, a tak putovala Šáhova rodina do Panamy, jediné země, která měla odvahu je přijmout. Šáh potřeboval nutně další operaci, ale politické intriky ji naprosto znemožnily. Unavený Šáh nakonec přijal pozvání prezidenta Sadata, aby se vrátil do Egypta a operaci podstoupil tam. 23.3.1980 přiletěl Mohammad Reza se svými blízkými zpět do Egypta, ale operace přišla pozdě, 27. července 1980 umírá v káhirské nemocnici. Pohřben je v mešitě Al Rifai v Káhiře dne 29. července 1980, prezident Anvar Sadat vystrojil poslednímu íránskému Šáhovi velkolepý státní pohřeb.

Mohammad Reza Pahlaví byl celkem třikrát ženat.
První sňatek byl politický. V roce 1939 se oženil s egyptskou princeznou Fawzií (*5.11.1921), měli spolu jednu dceru Shahnaz (*27.10.1940), ale po válce se rozvedli.
Podruhé se oženil v roce 1951 s dcerou íránského ambasadora v Německu, Sorayou Esfandiary (*22.6.1932-+26.10.2001), která však nemohla mít děti. Podle íránského zákona musí být manželství panovníka rozvedeno, pokud mu žena nezplodí dítě za 7 let manželství. V roce 1958 došlo tedy k rozvodu, přestože Šáh Sorayu miloval.
V roce 1959 si vzal za manželku dceru kapitána íránské armády, Farah Dibu (*14.10.1938), s kterou měl čtyři děti:
1. Reza Pahlaví - korunní princ (*31.10.1960)
2. Farahnaz (*12.3.1963)
3. Ali Reza (*28.4.1966)
4. Leila (*27.3.1970-+10.6.2001)
Farah byla v roce 1967 korunována na císařovnu. S Šáhem zůstala až do jeho smrti. V roce 2003 napsala knihu Pamětí věnovanou manželovi a své vlasti.

Na Šáha byly během jeho života spáchány tři atentáty:
- 4. února 1949 při oslavách založení teheránské univerzity na něho vystřelil několik ran atentátník ze zbraně skryté ve fotoaparátu. Jedna kulka zasáhla pravou lícní kost a jedna rameno. Atentátníkem byl člen komunistické strany Tudeh.
- 10. dubna 1964 v Mramorovém paláci v Teheránu začal jeden z vojáků na stráži pálit na Šáhovo auto. Ten si ho však nevšímal, vystoupil z auta, jako by se nic nedělo, a vešel do vestibulu paláce. Voják po něm celou dobu střílel a vběhl za ním do pracovny. Následovala prudká přestřelka, při níž padli dva muži ochranky i atentátník. Šáh unikl smrti jen o vlásek.
- podle bývalého důstojníka KGB byl Šáh také cílem Sovětského Svazu, jehož agenti se pokusili dálkovým ovladačem odpálit monarchův Volkswagen, ale zařízení naštěstí selhalo.

Šáh byl sportovně založen, provozoval aktivně všechny sporty, rád lyžoval, plaval, jezdil velmi dobře na koni i na vodních lyžích, hrál tenis. Miloval rychlá kola a vášnivě rád pilotoval letadla všeho druhu. Jeho slabostí byla auta a hodinky. Za svůj život jich vyměnil několik desítek.

 

REZA
	*31.10.1960 Korunním princem od 26.10.1967

Korunní princ Reza Pahlaví se narodil 31. října 1960 v Teheránu jako nejstarší syn posledního íránského Šáha.

Od nastolení Islámské republiky v Íránu v roce 1979 a smrti svého otce se stal vůdčí osobností a hlasitým obhájcem lidských práv, demokracie a svobody pro své krajany. Ačkoli většina významných členů královské dynastie žije nyní v exilu, někteří Íránci považují Rezu Pahlaví za současného Šáha Íránu. Sám sebe deklaroval v roce 1980 symbolicky za krále, ale tento titul neužívá, je uváděn buď jako Reza Pahlaví nebo "někdejší korunní princ".

V roce 1978 odjel do USA, aby tam dokončil své středoškolské vzdělání. Absolvoval výcvikový program na letadlové základně v Lubbocku ve státě Texas jako pilot tryskového stíhacího letounu. Navštěvoval Williamsovu kolej ve Williamstownu ve státě Massachusetts, později studoval na univerzitě v Jižní Kalifornii, kde promoval z politických věd.

Domů se již nevrátil. Žil v exilu, nejdříve v Maroku a Egyptě a v roce 1984 se odstěhoval do USA. Zde se 12. června 1986 oženil s Yasminou Etemad Amini. Yasmina vystudovala práva na Univerzitě George Washingtona. Žijí v Potomac ve státě Maryland a mají spolu tři dcery: Noor (*3.4.1992), Iman (*12.9.1993) a Farah (*17.1.2004).

V roce 2004 se stal neoficiálním kmotrem belgické princezny Louisy, osmé vnučky krále Alberta II. Jeho čin byl kritizován ministrem zahraničí Islámské republiky.

Reza Pahlaví se stále stýká se svou matkou, královnou Farah, a sourozenci Farahnaz, Ali Rezou a Shahnaz. Nejmladší sestra Leila zemřela v roce 2001 v londýnském hotelu Leonard na předávkování uspávacími prášky. Její smrt byla výsledkem dlouhodobých depresí.

 

Krátká videa:
Reza Šáh a Atatürk
Princezna Fawzia
Princezna Soraya
Korunovace - 1967
Íránský šáh Mohammad Reza Pahlaví
Císařovna Farah Pahlaví
Šáh v paláci Niavaran - 1978
Šáh Mohammad Reza Pahlaví opuští Írán - 1979
Národní hymna císařského Íránu

Státní hymna císařského Íránu

Odkazy:
http://www.kasp.cz/iran/iran.html
http://www.niavaranpalace.ir/English/home-english.htm
http://www.rezapahlavi.org/

Doporučená literatura:
Farah Pahlaví - Paměti (2004 - nakladatelství Argo)
Soraya - Palác osamění (2003 - nakladatelství Epocha)
Jaromír Štětina - Studna pro Mandon (1984 - nakladatelství Panorama)
Ivan Bičík, Miroslav Krůta - Cílem je Zágros (1975 - Orbis) | Ukázky z knížky (soubor pdf)
Eva Štolbová - Íránské císařství (1971, Praha)

nahoru