Jordánská královská dynastie

Hashemite

O dynastii Hashemite se tvrdí, že její členové jsou přímými potomky Proroka Mohammeda. Zakladatelem současné dynastie Hashemite je Sharif Hussein bin Ali, vládce Hidžázu a Mekky, který vedl arabskou revoltu proti Osmanské říši na počátku 20. století. Jeho nejstarší syn Ali byl vládcem Hidžázu do roku 1925, druhý syn Abdullah se stal zakladatelem hašimovského království Jordánsko, třetí syn Faisal byl nejdříve jmenován panovníkem Sýrie a nakonec se stal králem Íráku. Poslední syn Zeid si nárokoval írácký trůn, když byl vnuk jeho bratra Faisala v roce 1958 sesazen a zavražděn.

ABDULLAH I.
	*1882 - +20.7.1951 Zemřel v Jeruzalémě následkem atentátu ve věku 69 let. Vládl 1921 - 1951

Narodil se v roce 1882, zemřel 20. července 1951 na následky atentátu. Byl také znám jako as-Sayyid Abdullah bin al-Husayn. Postupně se stal emirem Trans-Jordánska pod britským mandátem, králem Trans-Jordánska a králem Hašimovského království Jordánsko. Často bývá nazýván král Abdullah Zakladatel podle toho, že založil nový stát Jordánsko.

Měl dva syny a tři dcery:

1. Král Talal
2. Princ Nayef
3. Princezna Hayd
4. Princezna Munera
5. Princezna Maqbouleh

Když Osmanská říše po první světové válce zanikla, převzala kontrolu nad Palestinou Velká Británie a vytvořila z východní části tohoto území protektorát, jehož správcem byl v roce 1921 jmenován Abdullah, který se pustil okamžitě do vyjednávání o získání samostatnosti. Výsledkem bylo vyhlášení emirátu Trans-Jordánsko 21.4.1921, země však byla stále pod britským mandátem. Časem získal Abdullah na Britech úplnou nezávislost a  25.5.1946 vyhlásil samostatné Hašimovské království Jordánsko. Když byl 14.5.1948 ukončen britský mandát nad Palestinou a následně vznikl stát Izrael, otevřel se dosud nevyřešený palestinský problém. O vládu nad tímto územím se rozhořel spor mezi Židy a Araby, který vyústil v arabsko-izraelskou válku. Arabský svět nikdy neuznal suverenitu Izraele. Jordánská vojska obsadila území, které dnes nazýváme "západní břeh Jordánu" a "východní Jeruzalém". Abdullah I., který toužil po sjednocení Sýrie, Libanonu, Jordánska a Palestiny, se v prosinci 1948 prohlásil králem celé Palestiny. Mnoho arabských vládců mu nevěřilo, vidělo v něm hrozbu nezávislosti svých zemí a podezřívali ho z kolaborace s nepřítelem.

Při návštěvě mešity Al-Aqsá v Jeruzalémě 20. 7. 1951, kam zamířil se svým vnukem Husseinem, byl Abdullah I. zastřelen palestinským atentátníkem. Tři osudové kulky mířily na královu hlavu a hruď. Princ Hussein, který stál po jeho boku, byl také zasažen. Medaile, kterou si připnul na dědečkovo naléhání na hruď, odrazila kulku a zachránila mu život. Atentátníkem byl 21letý krejčovský učen Mustafa Ashu, který se obával, že starý král uzavře mír s Izraelem.

Abdullaha I. vystřídal na trůnu jeho syn Talal.

 

TALAL
	*26.2.1909 - +7.7.1972 Zemřel ve věku 63 let. Vládl od 20.7.1951 do 11.8.1952

Narodil se 26. února 1909 v Mekce, zemřel 7. července 1972.
Vystudoval Královskou vojenskou akademii v Sandhurstu ve Velké Británii. V roce 1934 se oženil se Zein al Sharaf, s kterou měl čtyři děti:

1. Král Hussein (*1935 - +1999)
2. Princ Mohammed (*1940)
3. Princ El Hassan (*1947)
4. Princezna Basma (*1951)

Na trůn nastoupil 20.7.1951, avšak jeho zdraví ho přinutilo vzdát se vlády již po roce. Údajně trpěl schizofrenií a byl shledán nesvéprávným. 11.8.1952 tedy abdikoval a předal trůn svému nezletilému synovi Husseinovi.

Jeho vláda se vyznačovala zlepšením vztahů se Saudskou Arábií a Egyptem. Byla vypracována nová liberální ústava, která prošla parlamentem 1.1.1952

Talalova žena Zein al Sharaf byla velmi inteligentní žena, která  se stala jednou z nejsilnějších osobností nové jordánské monarchie. Vzpomíná se na ni zejména kvůli její průkopnické práci v oblasti charity a ženských práv. Pozdější Královna Matka se narodila v Egyptě 2. srpna 1916.
Důležitou roli sehrála v politickém vývoji země na začátku 50. let. V roce 1952 se účastnila přípravy ústavy, která dala plná práva ženám a podpořila sociální rozvoj země. Politický instinkt a odvaha jí dovolily zdárně zastoupit panovníka po zavraždění krále Abdullaha I., neboť právě jmenovaný král Talal byl v té době na léčení ve Velké Británii. Stejnou úlohu sehrála v době mezi srpnem 1952 a květnem 1953, než mladý král Hussein převzal svá ústavní práva po dosažení plnoletosti. Královna se angažovala celý život ve všech oblastech veřejné správy. V roce 1944 založila první ženský svaz v Jordánsku, v roce 1948 byla u zrodu jordánského červeného kříže, starala se o opuštěné děti v sirotčinci Um Al Hussein v Ammánu... Stala se symbolem všech arabských žen, balancujících mezi islámskými tradicemi a moderním dobou.

 

HUSSEIN
	*14.11.1935 - +7.2.1999 Zemřel na rakovinu ve věku 63 let. Vládl od 11.8.1952 do 7.2.1999

Narodil se 14. listopadu 1935 v Ammánu. Základní studia absolvoval v Ammánu, potom se zapsal na Univerzitu královny Victorie v egyptské Alexandrii. Odtud odjel do Anglie a zapsal se na Harrow. Vojenský výcvik získal na Královské vojenské akademii v Sandhurstu.

Dne 11. srpna 1952 nastoupil na trůn po svém otci Talalovi, ale v té době byl ještě nezletilý. V souladu s ústavou byla založena vládní rada, která měla řídit zemi, dokud nedosáhne plnoletosti. 2. května 1953 proběhla slavnostní ceremonie, která ho již představila jako plnoprávného panovníka.

Byl 4x ženat, ale nikdy nežil s více jak jednou ženou najednou.

I. Sharifa Dina - narodila se v Egyptě v roce 1928, studovala na univerzitě v Cambridge, svatba s králem Husseinem se konala 18.4.1955. Měli spolu pouze jedno dítě - dceru Alii (*1956). V roce 1956 se rozešli a rozvedeni byli v roce 1957. Dina se stala v roce 1963 egyptskou občankou a v říjnu 1970 se provdala za Asada Sulaymana Abd al-Qadira, palestinského banditu.

II. Antoinette Avril Gardiner - narodila se v Anglii 25 .4.1941. Byla dcerou britského důstojníka a pozdějšího hospodského. Hrála pozemní hokej a pracovala jako sekretářka. Po svatbě, která proběhla 25.5.1961, konvertovala k islámu a přijala jméno Muna. Rozvedli se v roce 1972, měli spolu čtyři děti:

1) Současný král Abudllah II. (*1962)
2) Princ Faisal (*1963) - generálporučík, bývalý velitel Jordánských leteckých sil
3) Princezna Aisha (*1968) - brigádní generálka Jordánských královských pozemních sil
4) Princeuna Zein (*1968) - dvojče Aishy

III. Alia Baha el Din Toukn (1948-1977), svatba v roce 1972. Je po ní pojmenováno jordánské mezinárodní letiště. Zahynula při havárii helikoptéry v Ammánu. S Husseinem měli tři děti:

1) Princezna Haya (*1974) - prov. za Mohammeda bin Rashida Al Maktoum, vládce Dubaie
2) Princ Ali (*1975)
3) Adoptivní dcera Abir (*1972, adoptovaná 1976)

IV. Lisa Najeeb Halaby (*1951) - po svatbě 15.6.1978 konvertovala na islám a přijala jméno Noor. Měli spolu čtyři děti:

1) Princ Hamzah (*1980)
2) Princ Hashim (*1981)
3) Princezna Iman (*1983)
4) Princezna Raiyah (*1986)

Za vlády krále Husseina zažívalo Jordánsko éru nebývalého rozkvětu. V padesátých letech 20. století se dokázal vypořádat s politickými změnami v Íráku, Sýrii a Egyptě i s přílivem první vlny palestinských uprchlíků. Jeho vláda je však některými historiky označována za poněkud kontroverzní a samotný král za oportunistu. To proto, že na jedné straně uplatňoval smířlivou prozápadní politiku, na druhé straně se mnohokrát postavil proti západu. V roce 1967 vypukla tzv. Šestidenní válka, během níž Izrael obsadil mimo jiné západní břeh Jordánu i východní Jeruzalém. Tehdy Jordánsko ztratilo značná území a muselo přijmout mnoho palestinských uprchlíků, kteří žijí v zemi dodnes. Ačkoliv král uprchlíky zpočátku podporoval, později 15.9.1970 vyhlásil stanné právo (akce známá jako "Černé září") a zakročil proti palestinským povstalcům, kteří již začali ohrožovat jeho vlastní kontrolu nad západními částmi země. Když přišly Palestincům  na pomoc syrské jednotky, země se ocitla na pokraji občanské války. Povstání bylo nakonec potlačeno, uzavřen mír se Sýrií a podepsaná rovněž mírová smlouva s Izraelem. 80. a 90. léta byla opět ve znamení stabilizace země. V letech 1980-88 podporovalo Jordánsko v Íránsko-írácké válce Írák. Za války v Perském zálivu v roce 1990 kritizovalo vojenský zásah Západu.

Král napsal tři autobiografické knihy. Byl zanícený radioamatér (volací znak JY1), rád pilotoval letadla, řídil auta a motocykly, lyžoval, hrál tenis. Byl velkým fanouškem filmové série Austin Powers. Jeho koníčkem bylo také surfování po internetu.

Jen několik  týdnů před svou smrtí změnil svou poslední vůli, aby vydědil svého bratra El Hassana, který byl korunním princem již několik desetiletí, a určil budoucím králem svého nejstaršího syna Abdullaha, přestože podle ústavy musí být oba rodiče krále arabské národnosti a muslimského vyznání od narození.

Trpěl několika druhy rakoviny, několik let také rakovinným onemocněním non-Hodkinovou lymphomou a léčil se v USA na klinice Mayo v Rochesteru ve státě Minnesota.  Naposled odletěl na kliniku do USA 25. ledna 1999, aby tu podstoupil transplantaci kostní dřeně (dárci kostní dřeně byli jeho bratr Mohammed a sestra Basma), avšak operace byla neúspěšná a král se vrátil domů 5. února ve velmi špatném stavu. Zemřel 7. února 1999.
V době své smrti byl jedním z nejdéle vládnoucích politiků  na světě.

 

ABDULLAH II.
	*30.1.1962 Vládne od 7.2.1999

Král Abdullah II. se narodil v Ammánu 30. ledna 1962 jako nejstarší syn krále Husseina a jeho ženy, princezny Muny.

V roce 1980 ukončil Královskou vojenskou akademii v Sandhurstu ve Velké Británii jako kadet.  V roce 1987 absolvoval na univerzitě v Georgtownu. V roce 1993 byl pověřen vrchním velením Jordánských speciálních jednotek. V roce 1998 získává hodnost generálmajora a velí své armádě až do roku 1999, kdy přebírá své panovnické povinnosti po zesnulém králi Husseinovi.

V roce 1993 se oženil s jordánskou Palestinkou Raniou, která je proslulá svou dobročinností. Mají spolu čtyři děti:

1. Princ Hussein (*1994)
2. Princezna Iman (*1996)
3. Princezna Salma (*2000)
4. Princ Hashem (*2005)

Abdullah II. se stal králem 7. února 1999, po smrti svého otce krále Hussaina. Hussain ho jmenoval svým nástupcem teprve 24. ledna 1999 místo svého bratra El Hassana, který byl korunním princem od roku 1965. Rozhodnutí se nesetkalo se všeobecným souhlasem, neboť Abdullahova matka je Angličanka.

Král Abdullah II. pokračuje v práci svého otce. Je moderním monarchou, který se rád převléká třeba za řidiče taxi a mluví se svými poddanými inkognito. Díky své otevřené politice má značnou podporu většiny Jordánců a naštěstí i velké části palestinské uprchlické komunity i přesto, že se za jeho vlády nadále zlepšují vztahy s Izraelem. Jordánsko má mimořádně dobré vztahy i s Egyptem a Sýrií, stejně jako s Evropskou unií a USA. V roce 2003 proběhly v zemi první zcela svobodné a nezávislé volby, ve kterých většinu křesel získali nezávislí royalističtí kandidáti. 

V roce 2004 odebral král titul korunního prince svému nevlastnímu bratrovi Hamzahovi, jemuž byl udělen 7. února 1999 v souladu s posledním přáním krále Husseina. V dopise Abdullaha Hamzahovi, který byl čten v jordánské televizi, se mj. říká: " Vlastnictví této symbolické hodnosti omezovalo tvou svobodu a bránilo mi pověřit tě jistými státnickými povinnostmi, ke kterým jsi plně kvalifikován."  Nebyl vybrán jiný nástupce krále, ale mnozí analytici věří, že Abdullah II. má v úmyslu jmenovat svého syna, prince Husseina.

Král je proslulý svou dobrodružnou povahou. Je kvalifikovaný potápěč, pilot i parašutista. Má rád vodní sporty, automobilové závody, dostihy. Podporuje turistiku v zemi, byl průvodcem jednoho cestopisného pořadu v televizi. Sbírá historické zbraně a výzbroj. Je také velkým fanouškem sci-fi ságy Star Trek. V roce 1995, když byl ještě princem, si zahrál postavu Trekkieho v epizodě Investigations Star Trek: Voyager.

 

Krátká videa:
Král Hussein
Král Hussein (ALLAH YER7AMO)
Král srdcí
Král Hussein Bin Talal
Jordánská královna Noor
Vladařský mix
Královna Rania
Princ Hamzah
Princezna Haya
Jordánská národní hymna

 

Odkazy:
http://www.kingabdullah.jo/homepage.php
http://www.queenrania.jo/content/notice.aspx
http://www.kinghussein.gov.jo/
http://jordanroyals.punt.nl/
http://www.noor.gov.jo/index.htm
http://www.princessbasma.jo/latestnews1.html

nahoru