Lucemburská velkovévodská dynastie

Nassau-Weilburg

Lucembursko patří k nejstarším vévodstvím v Evropě. Úplnou samostatnost získalo v roce 1867, od roku 1968 je konstituční monarchií, v jejímž čele stojí velkovévoda. Rod Nassau-Weilburg zde vládne od roku 1890, kdy vymřel po meči holandský královský rod Orange-Nassau a tím zanikla personální unie s Nizozemím, neboť podle lucemburské ústavy nemohla na trůn usednout žena. V Nizozemsku se v té době stala královnou jediná dcera krále Wilhelma III. Wilhelmina I. Wilhelm III. jmenoval 10. dubna 1890 v souladu s rodinnou dohodou rodů Nassau nejbližšího příbuzného, vévodu Adolfa, jako svého regenta a nástupce pro Lucembursko. Současný velkovévoda Henri je 6. panovníkem této dynastie.
 

WILLIAM IV.
	*22.4.1852 - +25.2.1912 Zemřel ve věku nedožitých 60 let. Vládl 1905 - 1912

Narodil se 22.4.1852 jako nejstarší syn lucemburského velkovévody Adolfa, zemřel 25.2.1912. Jeho původní jméno bylo Guillaume Alexandre. Panovníkem se stal po smrti svého otce, 17.11.1905.

Dne 21.6. 1893 se oženil s Marií-Annou, dcerou bývalého portugalského krále Miguela I. Měli spolu šest dcer, ale žádného syna:

1. Marie-Adélaide (1894-1924)
2. Charlotte (1896-1985)
3. Hilda (1897-1979) - vdala se za prince Adolfa Schwarzenberga
4. Antoinette (1899-1954) - provdaná za korunního prince Rupprechta bavorského
5. Elisabeth (1901-1950) - provdaná za prince Ludwiga Phillippa Thurn a Taxis
6. Sophia (1902-1941) - provdaná za prince Ernsta Saxony

Původně byl William protestant, avšak když si bral nevěstu z katolické země, konvertoval na římsko-katolické náboženství a od té doby jsou všichni lucemburští velkovévodové katolíky.

Po smrti Williamova strýce, prince Nikolause-Wilhelma, v roce 1905, existoval pouze jediný mužský potomek v dynastii Nassau-Weilburg. Byl jím Williamův bratranec, Georg Nikolaus, hrabě z Merenbergu, plod stavovsky nerovného sňatku. William musel vyřešit nástupnická práva, a proto v roce1907 jmenoval svou nejstarší dceru dědičkou trůnu.

 

MARIE-ADÉLAIDE
	*14.6.1894 - +24.1.1924 Zemřela ve věku 29 let. Vládla 1912 - 1919

Narodila se 14.6.1894 v Luxembourgu, zemřela 24.1.1924. Dědičkou trůnu byla prohlášena 10. června 1907.  Po smrti svého otce, 25.2.1912, se stala první ženskou vládkyní Lucemburska a byla také první panovnicí od roku 1296, která se narodila v zemi.

1. světová válka se dotkla Lucemburska velmi brzy, neboť již 2.8.1914 bylo okupováno německými vojsky. Protesty velkovévodkyně proti porušení neutrality nebyly vzaty v úvahu, neboť Německo potřebovalo území Lucemburska k rychlému útoku proti Belgii a Francii. Během války udržovala velkovévodkyně přátelské styky s německými okupanty a to způsobilo její neoblíbenost mezi obyvatelstvem a nelibost u spojenců. Její proněmecká politika ohrozila po válce dokonce i lucemburskou samostatnost. Od roku 1918 vzrůstalo v zemi republikánské hnutí, spojenecká vojska vstoupila na území Lucemburska koncem listopadu 1918. Došlo k přerušení diplomatických styků s Německem a na Marii-Adélaide byl činěn silný nátlak, aby se vzdala trůnu.

Dne 10.1.1919 skutečně abdikovala ve prospěch své mladší sestry Charlotty. Změna na trůně přispěla k zlepšení mezinárodního postavení Lucemburska.

 

CHARLOTTE
	*13.1.1896 - +9.7.1985 Zemřela ve věku 89 let. Vládla 1919 - 1964

Narodila se 23.1.1896 na zámku Berg v Luxembourgu. Když byla její starší sestra Marie-Adélaide 14. ledna 1919 donucena k abdikaci, stala se Charlotte jedinou osobností, která byla schopná vyjednávat s revolučními silami v zemi.15. května 1919 byla vydána nová ústava, zavedeno všeobecné hlasovací právo a uskutečnilo se referendum, v němž se drtivá většina obyvatel vyslovila pro zachování monarchie a setrvání Charlotty na trůně.

Dne 6.11.1919 se Charlotte provdala za italského šlechtice Felixe, prince z Bourbonu a Parmy. Měli spolu šest dětí:

1. Jean (*5.1.1921) - následník trůnu
2. Elisabeth (*22.12.1922) - provdaná za Franze, vévodu z Hohenbergu
3. Marie-Adélaide (*21.5.1924) - provdaná za Carla Josefa, hraběte Henckela z Donnersmarcku
4. Marie Gabrielle (*2.8.1925) - provdaná za Knuda, hraběte Holstein-Ledreborg
5. Charles (*7.8.1927 - +26.7.1977) - oženil se s Američankou Joan Douglas Dillon
6. Alix (*24.8.1929) - provdaná za Antoina Mariu Joachima Lamorata, 13. prince z Ligne

Za 2. světové války bylo neutrální Lucembursko opět okupováno, v roce 1940 odešla velkovévodkyně s celou rodinou do exilu v Londýně. Stala se symbolem národní jednoty. Ještě během války se Lucembursko rozhodlo opustit politiku neutrality a hledalo nové formy mezinárodní spolupráce. V roce 1944 se exilová vláda dohodla na vytvoření celní unie s Belgií a Nizozemskem. Hospodářská unie těchto tří států, Benelux, byla vytvořena v roce 1958.

Po válce se Lucembursko stalo zakládající zemí OSN (1945) a členským státem NATO (1948).

Dne 12.11.1964 abdikovala Charlotte ve prospěch svého nejstaršího syna Jeana, který byl v té době již tři roky regentem.

Zemřela 9.7.1985 na rakovinu ve věku 89 let, byla pohřbena ve vévodské hrobce v katedrále Notre-Dame v Luxembourgu.

 

JEAN
	*5.1.1921 Vládl 1964 - 2000

Narodil se 5.1.1921 jako nejstarší syn velkovévodkyně Charlotty a jejího muže, prince Felixe, na zámku Berg v Luxembourgu. Jeho kmotrem byl papež Benedikt XV.

Základní vzdělání získal v Luxembourgu, středoškolská studia absolvoval na Ampleforthu ve Velké Británii. Po maturitě, 5.1.1939, byl jmenován dědičným velkovévodou.

Dne 10.5.1940 vtrhli Němci do Lucemburska a začala čtyřletá okupace. Velkovévodská rodina opustila zemi. Několik týdnu se zdrželi v Paříži, poté Jean odletěl do Kanady, kde se přihlásil na studia práv a politických věd na univerzitě Laval v Quebecu.

V listopadu 1942 vstoupil jako dobrovolník do britské armády, do Irského gardového pluku. Po absolvování důstojnického kurzu v Aldershotu se stal poručíkem (březen 1943) a v roce 1944 kapitánem. 11.6.1944 se dostal do Normandie, kde bojoval v bitvě u Caen a osvobozoval Brusel. Dne 10.9.1944 se zúčastnil osvobození Luxembourgu.

Po válce, od roku 1984 až do své abdikace, sloužil jako plukovník u Irské stráže, často jezdil v uniformě vedle britské královny Alžběty II. během jejích narozeninových vojenských přehlídek.

Oženil se 9.4.1953 s Josephine-Charlottou, dcerou belgického krále Leopolda III. Měli spolu tři syny a dvě dcery:

1. Marie-Astrid (*17.2.1954) - provdaná za Carla Christiana Marcuse d¨Aviano, říšského prince a rakouského arcivévodu
2. Henri (*16.4.1955) - současný velkovévoda
3. Jean (*15.5.1957) - oženil se s Hélene Vestur a vzdal se nástupnických práv svých i svých potomků /na fotografii z roku 2004 jsou 3 generace Jeanů Nassau-Weilburg, nejmladší je syn Guillauma /
4. Margaretha (*15.5.1957) - dvojče Jeana, provdaná za Nikolause, syna lichtenštejnského knížete Franze Josepha II.
5. Guillaume (*1.5.1963) - vzal si Sibillu Weiller, pravnučku španělského krále Alfonsa XIII.

Jean se stal velkovévodou po smrti své matky v roce 1964.
Za jeho vlády postihla zemi hospodářská recese, ale ekonomika se postupně konsolidovala, v 90. letech se Lucembursko stalo důležitým mezinárodním finančním centrem a v současné době je druhou nejbohatší zemí světa.

Dne 7.10.2000 předal Jean trůn svému nejstaršímu synovi Henrimu. Nyní žije na zámku Berg v Lucembursku.

 

HENRI
	*16.4.1955 Vládne od 7.10.2000

Narodil se 16.4.1955 jako nejstarší syn velkovévody Jeana a jeho ženy Josephine-Charlotty na zámku Betzdorf v Lucembursku. Jeho prarodiči byli belgický král Leopold III. a královna Astrid.

Vzdělával se v Lucembursku a ve Francii, kde obdržel v roce 1974 titul bakaláře. Na univerzitě v Ženevě studoval politické vědy, absolvoval v roce 1980. Má za sebou také vojenský výcvik na Královské vojenské akademii v Sandhurstu v Anglii. Během studií v Ženevě se seznámil se spolužačkou Marií Teresou Mestre y Batista. Navzdory nesouhlasu své matky, která chtěla pro svého syna nevěstu z královského rodu, se s Marií Teresou oženil dne 14.2.1981.

Manželé mají pět dětí:

1. Guillaume (*11.11.1981) - korunní princ
2. Félix (*3.6.1984)
3. Louis (*3.8.1986)
4. Alexandra (*16.2.1991)
5. Sébastien (*16.4.1992)

a dva vnuky: Gabriel (*12.3.2006) a Noah (*21.9.2007), kteří jsou potomci prince Louise a jeho ženy Tessy.

V letech 1980 - 1998 byl princ Henri členem Státní rady. 4.3.1998 ho jmenoval otec svým zástupcem, aby mohl převzít většinu jeho ústavních pravomocí.. Po abdikaci Jeana, 7.10.2000, přijal titul velkovévoda Lucemburska a o den později složil přísahu na ústavu před poslaneckou sněmovnou. Po nástupu na trůn se vzdal formule "z milosti boží", jeho titul zní "Henri, velkovévoda lucemburský, vévoda z Nassau".

Henriho povinnosti jsou zejména reprezentativní. Udržuje si právo jmenovat premiéra a vládu, rozpouštět poslaneckou sněmovnu, vydávat zákony a schvalovat nové velvyslance. Je vrchním velitelem lucemburské armády, v níž má hodnost generála. Je rovněž čestným majorem britského parašutistickho pluku. Jednou z jeho hlavních povinností je reprezentovat Lucembursko v zahraničí.
V květnu 2001 uskutečnil spolu s manželkou svou první státní návštěvu Španělska. Je členem mezinárodního olympijského výboru a ředitelem Společnosti Charlese Darwina pro Galapágy.

Se svou rodinou žije na zámku Fishbach v Lucembursku, má také letní sídlo v Cabassonu na jihu Francie.

 

 

Krátká videa:
Princezna Alexandra
Princ Felix a velkovévodská rodina
Vladařští mladíci - včetně prince Guillauma
Lucemburská hymna

 

Odkazy:
http://www.monarchie.lu/fr/
http://www.valka.cz/newdesign/v900/clanek_10501.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Jean,_Grand_Duke_of_Luxembourg
http://en.wikipedia.org/wiki/Henri%2C_Grand_Duke_of_Luxembourg

nahoru