Marocká královská dynastie

Alaouite

Dynastie Alaouite vládne v Maroku od roku 1666. Nejdříve se objevili jako náboženští vůdcové v Rissani na východě země. Jejich vláda se šířila přes Tatu, Fes až do Marrakeše. Moc nad celou zemí získali za nástupce zakladatele Al-Rashida, sultána Ismaila Sharifa, který vládl v letech 1672-1727. Současný panovník Mohammed VI. je 18. králem z dynastie Alaouite.

MOHAMMED V.
	*10.8.1909 - +26.2.1961 Zemřel ve věku 51 let. Vládl 1927 - 1961 V exilu 1953-1955

Narodil se 10. srpna 1909 jako nejstarší syn sultána Yusefa, zemřel 26. února 1961. Byl marockým sultánem v letech 1927 - 1953, v exilu 1953-1955, po svém návratu potvrzen opět jako sultán, a král v letech 1957-1961.

V roce 1912 se stalo Maroko francouzskou kolonií, ale od samého počátku museli Francouzi čelit  národně-osvobozeneckému hnutí, které zesílilo hlavně po 2. světové válce.
V dubnu 1947 se postavil na stranu tohoto hnutí i sultán Mohammed V. Tím boj nabyl celonárodního charakteru. V roce 1950 požádal sultán o plnou politickou a hospodářskou autonomii. V následujících letech docházelo ke krvavým srážkám s francouzskými okupanty, byly zakázány politické strany. Přes silný nátlak Francouzů sultán neustoupil od svých požadavků, a proto zorganizovala koloniální vláda v roce 1953 puč, který vyzval sultána Mohammeda V. k abdikaci. Francouzi ho sesadili a 20.8.1953 poslali i s celou rodinou do vyhnanství, nejdříve na Korsiku a v lednu 1954 na Madagaskar. Na místo sultána dosadili jeho příbuzného Mohameda Bena Aarafa, který se stal jejich ochotnou loutkou.

Protikoloniální boj však pokračoval. O rok později se Francouzi odhodlali k některým ústupkům, avšak bylo již pozdě, neboť Maročané teď žádali plnou nezávislost. Francie pomalu ustupovala. 16.11.1955 se mohl Mohammed V. vrátit z exilu opět jako sultán. 2.3.1956 byla konečně vyhlášena úplná nezávislost Maroka, v roce 1957 se Mohammed V. stal králem. Autorita krále byla posílena jeho odhodlaným a statečným postojem vůči Francii a zejména jeho exilem. Mohammed V. se proto až do své smrti těšil téměř neomezené moci. Dával přednost pomalé a opatrné cestě dílčích reforem, které ponechávaly většinu moci v jeho rukou. V listopadu 1958 vyhlásil tzv. Chartu svobod.

Podle prvního marockého krále je pojmenováno mnoho univerzit a veřejných míst po celém Maroku. Jeho jméno nese i Mezinárodní letiště Mohammeda V. v Casablance.

Mezi jeho ženami byla Lalla Abla bint Tahar, která se stala matkou jeho syna a následníka trůnu Hassana II.

HASSAN II.
	*9.7.1929 - +23.7.1999 Zemřel ve věku 70 let. Vládl 1961 - 1999

Narodil se 9. července 1929 jako nejstarší syn Mohammeda V., zemřel 23. července 1999, byl králem Maroka od roku 1961 až do své smrti v roce 1999.

Vzdělával se na Císařské koleji v Rabatu a promoval z práv na univerzitě v Bordeaux.

20.8.1953 byl poslán s celou rodinou do exilu, kde dělal sultánovi politického poradce.
V únoru 1956 se zúčastnil společně s otcem vyjednávání o nezávislosti Maroka. V dubnu 1956 byl jmenován náčelníkem nově zřízených Královských ozbrojených sil. Při nepokojích stejného roku vedl vojenské kontingenty proti rebelům v pohoří Rif.

Po korunovaci svého otce se stal 19.7.1957 korunním princem, a 3.3.1961, po smrti Mohammeda V., králem.

Hassanova konzervativní vláda posílila moc dynastie. V srpnu 1960 byla vytvořena ústavní rada, ale brzy přestala fungovat. V červnu 1961 vydal král stručný základní zákon, v němž potvrdil, že země jde cestou ke konstituční monarchii, a vyhlásil některá hlavní občanská práva a svobody. V listopadu 1962 schválilo referendum ústavu, kterou osobně vypracoval král Hassan II. 9.12.1962 byla ústava vyhlášena a vstoupila v platnost. Král v ní potvrdil pluralitní politický systém, ale větší část svého panování vystupoval jako samovládce, i když udržoval v chodu pozlátko parlamentní politiky.

Na začátku 70. let přežil král několik pokusů o atentát. První, v roce 1971, byl organizován generálem Madbouhem a plukovníkem Ababou a byl proveden kadety během jejich působení v přímořském letovisku Skhirat. 16. srpna 1972, během druhého pokusu o atentát, střílely tryskáče Královských marockých sil na králův Boeing 727, který se vracel do Rabatu, naštěstí hodně nepřesně. V pozadí puče stál marocký ministr obrany, generál Mohamed Oufkir, který po útoku spáchal sebevraždu.

V období Studené války se přiklonil Hassan II. k západu, zejména k USA. Sloužil jako spojka při vyjednávání mezi arabským světem a Izraelem, umožňovala to i přítomnost početné marocké židovské komunity v Izraeli.

Hassan II. pozvedl svou zemi jako nikdo předtím. Obnovil železniční síť a infrastrukturu, dotáhl nastartovaný směr modernizace, vzdělání i státní samosprávy. Založil zcela chybějící systém zdravotnictví. Zároveň se mu podařilo uchovat hodnoty tradiční kultury, náboženských zvyků a historických památek.

Během jeho vlády získalo Maroko kontrolu nad bývalou Španělskou Saharou, včetně Tarfaya (1958), Ifni (1969) a Západní Saharou (1971).

Na začátku 90. let propustil stovky politických vězňů, zřídil Královský úřad pro lidská práva, který měl vyšetřovat porušování lidských práv státem.

Hassan II. tak založil kořeny otevřenější politické kultury, které předal do rukou svému synovi Sidi Mohammed Ben Hassanovi, dnešnímu králi Mohammedovi VI.

Se svou ženou Latifou Hammou, s kterou se oženil v roce 1961, měl pět dětí:

1. princezna Meryem (*1962) - na fotografii s dcerou Soukaynou
2. král Mohammed VI. (*1963)
3. princezna Asma (*1965)
4. princezna Hasna (*1967)
5. princ Rachid (*1970)

Král měl ještě jednu ženu, Fatimu bint Qaid Amhourok, s kterou se oženil také v roce 1961, děti spolu neměli.

MOHAMMED VI.
	*21.8.1963 Vládne od roku 1999

Narodil se 21. srpna 1963 v Rabatu jako nejstarší syn krále Hassana II. a jeho ženy Latify Hammou, pocházející z významné berberské rodiny. Vládne od 23.7.1999. Podle ústavy má také titul Amir al- Mu´minin (náboženský vůdce).

Stal se známým modernizátorem, který podpořil legitimitu konstituční monarchie, politického systému daného ústavou z 2.3.1972.

Otec mu chtěl dát co nejlepší vzdělání již od útlého věku. Ve čtyřech letech začal chodit do školy v královském paláci, kde se mu dostalo základní náboženské a tradiční výuky. Po středoškolských studiích na Královské koleji získal v roce 1985  hodnost bakaláře na právnické fakultě Univerzity Mohammeda V. v Rabatu. V roce 1988 byl na praxi v Bruselu u Jaquese Delorse, prezidenta Evropské komise. Doktorát práv obdržel 29.10.1993 na francouzské univerzitě Sophie Antipolis v Nice.
Je také držitelem čestného doktorátu Univerzity Georga Washingtona, který mu byl udělen 22.6.2000 za podporu demokracie v Maroku.

V roce 1994 byl jmenován generálmajorem, králem se stal po smrti svého otce 23.7.1999.
Brzy po svém nástupu na trůn oslovil svůj národ prostřednictvím televize. Svou moderní vizáží si získává hlavně mladší generace. Některé jeho reformy rozhněvaly fundamentalisty. Vytvořil například nový rodinný zákon, který udělil ženám více práv. Tento zákon nabyl účinnosti v únoru 2004.

Dne 21.3.2002 se oženil se Salmou Bennani, která přijala jméno princezna Salma. Mají spolu dvě děti, korunního prince Hassana (*8.5.2003) a princeznu Khadiji (*28.2.2007).

 

Krátká videa:
Maroko - magická země
Marocký král Hassan II.
Král Hassan II.
Portrét krále Hassana II.
Královská svatba
Marocký král Mohammed VI.
Mohammed VI. a korunní princ Hassan
Král Mohammed VI.
Princ Hicham
Marocká národní hymna

Odkazy:
http://royal.marocinfo.net/component/option,com_frontpage/Itemid,1/lang,fr/
http://www.mohammedv.ma/
http://en.wikipedia.org/wiki/Hassan_II_of_Morocco
http://maroc-royal.skyrock.com/

nahoru