Nizozemská královská dynastie

Orange-Nassau

Dějiny země jsou do značné míry totožné s dějinami dnešní Belgie. V době konání vídeňského kongresu (1814-1815) bylo rozhodnuto o vzniku Spojeného nizozemského království, jehož součástí byly kromě dnešního Nizozemska i Belgie a Lucembursko. Belgie se osamostatnila v roce 1830, personální unie s Lucemburskem vydržela až do roku 1890.

WILHELMINA byla královnou v letech 1890-1948 a královnou Matkou (s titulem Princezna) od roku 1948 do roku 1962. Panovala přes 50 let, déle než jakýkoliv jiný nizozemský monarcha. Její vláda zažila mnoho zvratů jak v nizozemské, tak světové historii: 1. světovou válku, 2. světovou válku, hospodářskou krizi ve třicátých letech, i úpadek Nizozemska jako velké koloniální mocnosti. Svůj stát úspěšně reprezentovala hlavně za 2. světové války, kdy se stala hnacím motorem domácího odporu a význačnou představitelkou exilové vlády.

 

WILHELMINA
	*31.8.1880 - +28.11.1962 Zemřela ve věku 82 let. Vládla 1890 - 1948

Byla jediným dítětem krále Williama III. a jeho druhé ženy Emmy. Její dětství bylo charakterizováno důvěrným vztahem s rodiči, především se svým otcem, kterému bylo
63 let, když se narodila.

William měl tři syny se svou první ženou, královnou Sofií. Avšak v době narození Wilhelminy byli již dva z nich mrtví a naživu pouze bezdětný princ Alexander, a tak byla druhá v linii čekatelů na trůn už od svého narození. Když byly Wilhelmíně čtyři roky, Alexander zemřel a mladé děvče se stalo dědičkou trůnu.

Král William III. zemřel 23.11.1890, a ačkoliv se princezna Wilhelmina stala královnou Nizozemska okamžitě, její matka Emma byla jmenována regentkou, dokud Wilhelmina nedosáhla 18 let. V roce 1895 navštívila Wilhelmina oficiálně královnu Victorii. V roce 1901 se provdala za Heinricha, vévodu mecklenburského, který přijal holandskou podobu svého jména -  Hendrik. I když se tvrdilo, že svatba byla uzavřena bez lásky, Wilhelmina zpočátku manžela opravdu milovala a je pravděpodobné, že sympatie byly vzájemné. Nicméně Hendrik trpěl svou rolí manžela panující královny, ocitl se v pozici, kdy nebyl nic víc než dekorace,  která byla povinna chodit jeden krok za královnou. Neměl v Nizozemsku žádnou moc a Wilhelmina si zajistila, že to tak zůstane. Ke krizi manželství přispěla i série potratů. Říká se, že princ Hendrik měl několik mimomanželských dětí. Časem se jejich vztah stal málo šťastným. Narození Juliany, 30.4.1909, se setkalo s velkou úlevou po osmiletém manželství bez dětí.

Energická Wilhelmina se stala mocnou osobností, která jednala pouze podle svého rozumu. Tyto kvality se ukázaly hned v začátcích její vlády, kdy ve věku dvaceti let velela válečné lodi, plující do Jižní Afriky na pomoc Transvaalu. Tímto činem si získala mezinárodní uznání a obdiv lidí na celém světě. Wilhelmina zazářila přes odpor Velké Británie, která anektovala republiku Transvaal a Oranžský svobodný stát v Búrské válce. Búrové byli potomci prvních holandských kolonistů, s kterými Wilhelmina cítila velmi blízkou vazbu.

Královna také velmi dobře rozuměla obchodním záležitostem a její investice z ní učinily nejbohatší ženu světa, kterýžto titul si podržela i její dcera Juliana a vnučka Beatrix. Během 1. světové války nebylo neutrální Nizozemsko obsazeno Němci. Po válce však ovládl zemi občanský nepokoj, kdy se socialistický vůdce Troelster pokoušel svrhnout vládu a královnu, popularita mladé královny však pomohla obnovit důvěru ve vládu. V období mezi dvěma válkami dosáhla její osobní moc vrcholu.

Na počátku 2. světové války bylo Nizozemsko okupováno, ačkoliv se snažilo zachovat si neutralitu. Vláda i královna byly nuceny emigrovat do Velké Británie. Za války královna málem zahynula při výbuchu bomby, která zabila několik jejích strážců a poškodila její venkovský dům blízko South Mimms v Anglii. Tehdy rozpracovala své představy o novém politickém a sociálním životě v Nizozemí po osvobození. Chtěla silný kabinet, formovaný lidmi aktivními v odboji. Po válce však byla zklamána, když viděla, že u moci jsou stejní politici jako před válkou. Na konci války se Wilhelmina rozhodla, že se již nevrátí do svého královského paláce, a přestěhovala se do sídla v Haagu, kde bydlela osm měsíců a cestovala po holandském venkově, aby se setkala s prostými lidmi. Avšak v roce 1947, kdy se venkov ještě zotavoval z následků války, vyvolala krizi nizozemské politiky vzpoura v bohaté kolonii Holandské Východní Indii. Ztráta moci ve Východní Indii a pokles její popularity na mezinárodním poli vedly brzy potom k její abdikaci.

Dne 4. září 1948, po vládě trvající 58 let a 50 dní, Wilhelmina abdikovala ve prospěch své dcery Juliany. Po skončení její vlády začala autorita nizozemské monarchie klesat, ale láska země k této královské rodině pokračovala. Bývalá královna opět cestovala po zemi a dodávala síly svým občanům, zejména při katastrofické povodni v roce 1953. Na sklonku života sepsala vlastní autobiografii, která se jmenovala Lonely but Not Alone (Osamělá, ale ne samotná). Zemřela ve věku 82 let dne 28.11.1962 a byla pohřbena v královské hrobce v Delftu 8.12.1962. Pohřeb byl, na její přání a navdory protokolu, celý v bílém, vyjadřujíc její víru, že pozemská smrt je začátkem věčného života.

 

JULIANA
	*30.4.1909 - +20.3.2004 Zemřela v paláci Soestdijk v Baarnu, ve věku 94 let. Vládla od 4.9.1948 do 30.4.1980

Juliana byla jediným dítětem královny Wilhelminy a prince Hendrika, který ji nazýval "Princezna Sluníčko". Jako mladá byla velmi plachá a introvertní. Ve svých osmnácti letech se rozhodla studovat na univerzitě v Leidenu, kde se vzdělávala mj. v ekonomii, historii, sociologii a právu. Studium ukončila 31.1.1930 a získala Čestný doktorát z literatury a filosofie.

Na začátku třicátých let podnikla několik zahraničních cest, při nichž reprezentovala Nizozemské království. V roce 1934 udeřila na královskou rodinu tragédie, když 20.března zemřela  Královna Matka Emma a 3. července princ Hendrik.

Nyní existovaly v královské rodině pouze dvě osoby a budoucnost dynastie byla nejistá. Tehdy bylo neočekávaně ohlášeno zasnoubení princezny Juliany s  princem Bernhardem von Lippe-Biesterfeld. Snoubenci se seznámili během Zimních olympijských her v Garmisch-Parten-Kirchenu v Německu, v únoru 1936. V květnu 1936 přijel princ poprvé do Nizozemska a v létě 1936 se setkali ve Švýcarsku. Princezna Juliana se hluboce zamilovala a její láska odolala odloučení během 2. světové války i mnoha veřejně známým princovým avantgardám a mimomanželským dětem.

Princ Bernhard musel změnit občanství. Dne 7.1.1937, na výročí svatby krále Williama III. a princezny Emmy, se dvojice vzala v kostele Sv. Jakuba v Haagu. Novomanželé odjeli na tříměsíční líbánky a když se konečně vrátili, začali žít v paláci Soestdijk v Baarnu.
Jejich první dcera, Beatrix, se narodila 31.1.1938, následovala princezna Irene 5.8.1939. Dva dny po německé okupaci, 2.5.1940, odletěly princezna Juliana a její dvě dcery nejdříve do Anglie a po měsíci dále do Kanady. Královna Wilhelmina a princ Bernhard zůstali v Londýně, ale přesto několikrát vycestovali za rodinou do Ottawy.  19.1.1943 se v Ottawě narodila princezna Margriet.
Nizozemsko bylo osvobozeno v květnu 1945 a Juliana navštívila zemi brzy potom, ale oficiálně se s dětmi vrátila do Nizozemska až 2.8.1945. Hned po válce se princezna Juliana angažovala v několika projektech na pomoc svým krajanům a na jaře 1946 navštívila s Bernhardem několik zemí. 18.2.1947 se jim narodila poslední dcera Christina (od roku 1967 Marijke).

Princezna Juliana vládla za svou matku od 14.10.1947 do 1.12.1947 a od 14.5.1948 do 30.8.1948, královna v té době nebyla schopná vykonávat své povinnosti ze zdravotních důvodů. Po abdikaci své matky 4.9.1948 se stala oficiálně královnou Nizozemska. Do úřadu byla slavnostně uvedena v Novém kostele v Amsterdamu dne 6.9.1948. Ve svém projevu řekla: "Kdo jsem já, že smím toto vykonávat?" To jasně ukazuje, jak se dívala na svůj nový status.

Během prvních let její vlády byla největším politickým problémem otázka Indonésie. V roce 1949 podepsala královna suverenitu Indonésie, v roce 1975 se stal nezávislým Surinam. Královna Juliana byla zastánkyní mezinárodní spolupráce a evropské jednoty. Samozřejmým byl její zájem o sociální problémy. V roce 1948 zjednodušila drasticky dvorní protokol, a dokonce chtěla, aby ji oslovovali Paní místo Její Královské Veličenstvo, což bylo zcela revoluční ve dvorních kruzích všech dob. Během celého svého života Juliana pokračovala v oslabování protokolu. Často se objevovala v laciných šatech jako nějaká obyčejná Holanďanka, začala jezdit na kole za čerstvým vzduchem... Ráda šla svou vlastní cestou a nenechala si do ničeho mluvit. Nenáviděla ochranku, která se snažila odříznout ji od veřejnosti. V interview z roku 1987 řekla, že kdyby nebyla královnou, chtěla by být sociální pracovnicí.

Za její vlády došlo k několika skandálům. Princezna Marijke se narodila téměř slepá, neboť královna prodělala během těhotenství zarděnky. V roce 1956 se královna seznámila s lidovou léčitelkou Greet Hofmansovou a najala ji, aby se pokusila vyléčit princezniny oči. Hofmansová byla šarlatánka a měla velký vliv na chování královny a její manželský život. Juliana se dostala do sporu s Bernardem, který skončil málem rozvodem. Nakonec byla Hofmansová z královniných služeb propuštěna. V roce 1963 čelila Juliana další krizi mezi protestantskou částí obyvatelstva, když její dcera Irene tajně konvertovala na katolictví a bez souhlasu vlády se 29.4.1964 provdala za prince Carlose Huga z Bourbonu, vévodu z Parmy a uchazeče o španělský trůn. Nizozemské obyvatelstvo odsuzovalo tento krok a královna přišla málem o trůn. Další aféra se objevila s oznámením princezny Beatrix o zasnoubení s německým diplomatem Clausem von Amsberg. Budoucí muž budoucí královny byl za války členem Wehrmachtu a Hitlerjugend. Společností začaly hýbat otázky o smyslu monarchie, ale událost z dubna 1967 přes noc ukončila všechny spory a naopak přinesla oživení ekonomiky. Princezně Beatrix se narodil syn - první dědic nizozemského trůnu po 116 letech. Skandál rozhoupal královskou rodinou opět v roce 1976, když bylo odhaleno, že princ Bernhard přijal úplatek 1,1 milionu $ od americké letecké továrny Lockheed Corporation, který měl ovlivnit vládní zakázku na nákup stíhacích letounů. Princ odmítal odpovídat na otázky reportérů a tvrdil, že se ho celá věc netýká. Tehdy lidé nevolali po odstoupení královny, spíše se báli, že by královna mohla abdikovat s hanbou nebo kvůli soudní žalobě podané proti jejímu manželovi. Jeho jméno bylo vláčeno v novinách, odstoupil ze všech svých funkcí. Případ nakonec vyšuměl, ale královská rodina musela těžce pracovat na rehabilitaci princova jména.

30.4.1980, den po svých 71. narozeninách, podepsala Juliana abdikaci ve prospěch své nejstarší dcery Beatrix. Od poloviny 90. let 20. století trpěla Juliana Alzheimerovou chorobou a neobjevovala se již na veřejnosti. Naposled byla šťastná v kruhu své rodiny, když trávila prázdniny se svými dětmi a vnoučaty v Africe u příležitosti 60. výročí svatby s Bernhardem v roce 1997. Později již nepoznávala členy své rodiny. Zemřela ve spánku 20.3.2004 ve věku 94 let, přesně 70 let po své babičce Emmě. Je pohřbena vedle své matky Wilhelminy.

 

BEATRIX
	*30.1.1938 Vládne od 30.4.1980

Dětství strávila se svou matkou a sestrou v Kanadě, v té době zuřila 2. světová válka.
Po návratu do vlasti vystudovala lyceum v Baarnu, které ukončila závěrečnou zkouškou z klasických a společenských věd.

Následnicí trůnu a zároveň členkou Státní rady se Beatrix stala podle nizozemské ústavy v den svých osmnáctých narozenin, 31. ledna 1956.
Ve stejném roce se zapsala na univerzitu v Leidenu, kde navštěvovala nejprve přednášky ze sociologie, práva, ekonomie, dějin parlamentu a ústavního práva a později i přednášky o kultuře Surinamu a Nizozemských Antil. Studium ukončila v roce 1961.

28. června 1965 oznámila královna Juliana a princ Bernhard v rozhlasovém a televizním vysílání zasnoubení princezny Beatrix s německým diplomatem Clausem von Amsberg a 10. března 1966 byli i přes protesty obyvatelstva oddáni. Princ Claus se však brzy stal uznávaným členem královské rodiny. Měli spolu tři syny: William-Alexander (*27.4.1967) - princ oranžský a následník trůnu, Johan Friso (*25.9.1968) a Constantijn (*11.10.1969). Oba mladší synové žijí v současné době v Londýně.

30. dubna 1980, po abdikaci své matky Juliany, byla Beatrix prohlášena nizozemskou královnou a tento den "Zrození nové královny" je slaven jako státní svátek. Již po válce jej vyhlásila za státní svátek  královna Juliana, neboť to byl den jejích narozenin.

Ve funkci hlavy státu Beatrix od počátku vystupuje formálněji než její matka, vzhledem ke svému vzdělání si však brzy získala u občanů respekt. Královna pokračuje v politice své matky, je v neustálém kontaktu s ministry, státními tajemníky, vládními zmocněnci, velvyslanci apod. Předsedá státní radě, pravidelně přijímá členy parlamentu a každý rok v září zahajuje osobně parlamentní sezónu. O moc se dělí s vládou a parlamentem. Žádný zákon nemůže nabýt platnosti, dokud jej královna nepodepíše. Každý zákon však musí předem schválit parlament.

Soukromě se královna  zajímá především o sochařství, malířství, balet a hudbu. Pravidelně navštěvuje výstavy a představení a osobně rozmlouvá s umělci. Sama se věnuje sochařství, jízdě na koni a jachtingu. Její nejoblíbenější lodí je De Groene Draeck, kterou dostala od státu ke svým 18. narozeninám. Hraje také tenis a lyžuje.

Claus von Amberg byl německým diplomatem, když se seznámil s Beatrix, stalo se  to na lyžařské sjezdovce ve Švýcarsku v únoru 1965. Svým chováním po sňatku si postupně získal nizozemský lid, především svým laskavým humorem a příjemným chováním. Naučil se také dokonale holandský jazyk, pouze s malým přízvukem. Ačkoliv se narodil jako německý aristokrat, ukazoval pokoru ve všech oblastech života. V roce 1997 nechtěl např. slavit své narozeniny, neboť splývaly s pohřbem princezny Diany. Používal zdravý rozum, osobní šarm a snášenlivost, aby překonal nepřátelství Holanďanů a získal si tak lásku svého adoptivního národa. Zemřel v neděli 6.10.2002 ve věku 76 let. Šest měsíců ležel na jednotce intenzivní péče s dýchacími a srdečními problémy. Lékaři z Akademického zdravotního centra v Amsterdamu sdělili, že zemřel na Parkinsonovu chorobu a zápal plic.

William-Alexander, princ oranžský a dědic trůnu, se oženil 30. března 2001 s Máximou Zorreguietou z Argentiny. Mají spolu tři dcery: Catharina-Amalia, Alexia a Ariane.

Krátká videa:
Královna Juliana v Rotterdamu
Abdikace královny Juliany
Královna Beatrix & princ Claus
Její Veličenstvo královna Beatrix
Het Wilhelmus - nizozemská hymna

 

Odkazy:
http://www.koninklijkhuis.nl/english/index.jsp
http://en.wikipedia.org/wiki/Wilhelmina_of_the_Netherlands
http://en.wikipedia.org/wiki/Queen_Juliana_of_the_Netherlands
http://en.wikipedia.org/wiki/Beatrix_of_the_Netherlands

nahoru