Řecká královská dynastie

Schleswig-Holstein-Sonderburg-Glücksburg

K dynastii Schleswig-Holstein-Sonderburg-Glücksburger patří kromě řecké královské rodiny i panovnické rody Norska a Dánska. První řeckým králem z této dynastie byl Wilhelm, který se narodil jako druhý syn dánského krále Christiana IX. Na řecký trůn, kam ho dosadil řecký parlament, nastoupil v sedmnácti letech pod jménem Giorgios I. Panovníci z této dynastie však ke své smůle vládli zemi, která se stále nemohla rozhodnout, zda chce být monarchií nebo republikou, zda jí vyhovuje demokracie nebo diktatura a nejvíc na tuto nestabilitu doplácela královská rodina, která byla nucena prchat do exilu a zase se vracet na trůn, aby byla za pár let znovu potupně vyhnána a její majetek zkonfiskován.

KONSTANTINOS I.
	*2.8.1868 - +11.1.1923 Zemřel na mrtvici ve věku 54 let v Palermu na Sicílii. Vládl 1913 - 1917, 1920 - 1922

Narodil se 2. srpna 1868 v Athénách jako nejstarší syn krále Giorgia I. a ruské kněžny Olgy Konstantinovny. Říkalo se mu zkráceně "Tino".

Vzdělával se na univerzitě v německém Heidelbergu, vojenský výcvik prodělal v pruské armádě.

V roce 1889 si vzal za manželku sestru německého císaře Wilhelma II., princeznu Sophii. Svatba se konala 27. října 1889 v Athénách. Měli spolu šest dětí:

1. Giorgios II. (1890-1947)
2. Alexandros (1983-920)
3. Elena (1896-1982) - provdaná za rumunského krále Carola III.
4. Pavlos (1901-1964)
5. Irene (1904-1974) - provdaná za savojského prince Aimona
6. Ekaterini (1913-2007) - provdaná za Richarda Brandrama

V roce 1896 pomáhal Konstantinos organizovat první novodobé letní olympijské hry v Athénách, avšak o rok později vystřídalo olympijské myšlenky řinčení zbraní a Konstantinos se stal vrchním velitelem řecké armády v neúspěšné řecko-turecké válce. Vedl však řeckou armádu také při úspěšném tažení na Balkán v letech 1912-1913, kdy Řecko získalo Épeiros, část Makedonie, Krétu a několik Egejských ostrovů.

Na trůn usedl 18. března 1913, když se stal jeho otec obětí atentátu, který spáchal v právě osvobozené Soluni anarchista Alexander Schinas.

Za 1. světové války se Konstantinos přikláněl spíše na stranu Německa a Rakouska, kdežto řecký premiér Venizelos sympatizoval s Dohodou. Země zůstala neutrální, což Dohodě zpočátku vyhovovalo, ale časem začala na Řecko vytvářet nátlak, aby se postavilo na její stranu. Když král trval na neutralitě, která v té době nahrávala Němcům, byl v červnu 1917 přinucen k abdikaci a se svým nejstarším synem Giorgiem odešel 11.6.1917 do švýcarského exilu. Na trůn usedl jeho druhý syn Alexandros, který Dohodě více vyhovoval.

Po náhlé smrti Alexandra v roce 1920 a totální porážce premiéra Venizela ve volbách bylo vypsáno všelidové referendum, v kterém se 99% voličů vyjádřilo pro návrat krále do vlasti.

Konstantinos se vrátil jako král 19. prosince 1920. Během dalších dvou let však o svou popularitu přišel. Řecko-turecká válka v letech 1920-1922 dopadla pro Řeky katastrofálně. Turecko získalo zpět Anatolii a Smyrnu.

Král abdikoval 27. září 1922 ve prospěch svého nejstaršího syna Giorgia. Zbytek života strávil v italském exilu a zemřel v roce 1923 v Palermu na Sicílii.

ALEXANDROS
	*1.8.1893 - +25.10.1920 Zemřel ve věku 27 let na otravu krve. Vládl 1917 - 1920

Narodil se 1. srpna 1893 v Tatoi nedaleko Athén jako druhý syn krále Konstantina I. a jeho ženy Sophie pruské.

Králem se stal po abdikaci svého otce v roce 1917. Ve skutečnosti téměř žádnou moc neměl, tu držel ve svých rukou premiér Venizelos.

Alexandros se pouze jednou vzepřel Venizelovi, když si v roce 1919 umanul, že si vezme za ženu nešlechtičnu Aspasii Manos (1896-1972), dceru plukovníka Petrose Manose. Tím si popudil skutečného vládce Řecka, neboť Venizelos chtěl, aby se mladý král oženil s princeznou Mary, dcerou anglického krále Georga V. Aspasia musela opustit Athény, dokud nebyla krize vyřešena. Svatba byla poté legalizována, avšak Aspasia nebyla nikdy uznána královnou, říkalo se jí "Madam Manos".

Král zemřel nečekaně ve svých 27 letech. 2. října 1920 se procházel se svým oblíbeným psem v královských zahradách, když psa napadla opice. Král psa bránil a odháněl opici holí, ale útočící zvíře ho kouslo lehce do ruky. Na psa se hnala další opice a král byl při jeho obraně opět zraněn. Infekce, která se dostala do rány, oslabila králův imunitní systém. Nastala prudká reakce a po přechodném zlepšení se jeho stav 12. října kriticky zhoršil a 25. října 1920 zemřel na otravu krve.

Jeho otec Konstantinos I. se vrátil do vlasti jako král.

Alexandrovo jediné dítě, které se narodilo až po jeho smrti, byla princezna Alexandra (1921-1993). V roce 1944 se provdala za jugoslávského krále Petora II.

GIORGIOS II.
	*20.7.1890 - +1.4.1947 Zemřel ve věku 56 let v Athénách. Vládl 1922 - 1924, 1935 - 1947

Giorgios se narodil v královském paláci Tatoi blízko Athén 20. července 1890 jako nejstarší syn krále Konstantina I. a jeho ženy Sophie. Byl pravnukem britské královny Victorie.

Giorgios byl předurčen  k vojenské kariéře. Absolvoval výcvik u pruské stráže a v osmnácti letech se zúčastnil Balkánské války jako člen Prvního řeckého pěšího pluku. Když byl v roce 1913 jeho dědeček zabit, stal se Giorgios korunním princem.

Po abdikaci svého otce v roce 1917  ho následoval do Švýcarska. Po návratu do vlasti v roce 1920 se zúčastnil války proti Turkům v hodnosti plukovníka a později generálmajora.

27. února 1921 se oženil v Bukurešti s princeznou Elisabetou, dcerou rumunského krále Ferdinanda I. a princezny Marie z Edinburgu.
 
Když Turci porazili Řeky v bitvě u Smyrny, armáda přinutila krále Konstantina k abdikaci a na trůn nastoupil 27. září 1922 Giorgios.

Ale již v roce 1923 byl proveden státní převrat a králi bylo doporučeno, aby opustil Řecko, než se vyřeší otázka budoucí formy vlády. Král požadavku vyhověl, ale neabdikoval a
19. prosince 1923 odešel do exilu v Rumunsku.

Když byla 25.3.1924 oficiálně vyhlášena republika, byl král sesazen, zbaven řecké národnosti a jeho majetek zkonfiskován. Jeho žena zůstala v Bukurešti, zatímco on trávil stále více času cestováním. V roce 1932 opustil Rumunsko natrvalo a přestěhoval se do Velké Británie. Děti s Elisabetou neměli, rozvedli se 6. července 1935.

V Řecku v té době panoval chaos. V letech 1924-1935 byla třiadvacetkrát změněna vláda a došlo k třinácti převratům. V říjnu 1935 svrhl generál Giorgios Kondylis vládu a jmenoval sám sebe premiérem. Uspořádal referendum, které schválilo jeho vládu a ukončilo existenci republiky. Více než 95% hlasů podpořilo obnovu monarchie. Volba však nebyla tajná a účast byla povinná.

Giorgios, který v té době žil v Londýně, se 25.11.1935 vrátil do Řecka. V lednu 1936 se konaly nové volby, v nichž značně posílili komunisté. Série nečekaných úmrtí mezi známými politiky, stejně jako nejistá politická situace, napomohly k vzestupu Ioannise Metaxase.
4. srpna 1936 schválil král Giorgios II. Metaxasovu diktaturu, která rozpustila parlament, zakázala politické strany, zrušila ústavu a zřídila tzv. "Třetí hellénskou civilizaci". Král, který vládl v souladu s Metaxasem, nastolil fašistický režim. Avšak navzdory těmto fašistickým tendencím, byl znám svým proanglickým cítěním.

28. října 1940 Metaxas odmítl italské ultimátum, požadující umístění italských vojsk na řeckém území, a Italové Řecko napadli. Tehdy začala řecko-italská válka. 6. dubna 1941 se k útoku přidali Němci a většina řeckého území byla okupována. Král a vláda odjeli na Krétu, avšak po německém leteckém útoku na tento ostrov byli evakuováni do Egypta. Údajně na příkaz krále Farouka a jeho proitalských ministrů odešel král do exilu ve Velké Británii. Během války zůstal mezinárodně uznávanou hlavou státu, a byl podporován exilovou vládou. V okupovaném Řecku nastal rozvoj odbojového hnutí pod vedením komunistů. Vznikla Řecká fronta národního osvobození a Řecká lidová osvobozenecká armáda, která osvobodila Řecko v roce 1944. V říjnu 1944 došlo k vojenské intervenci britských jednotek a vypukla občanská válka, která trvala do roku 1949.  V lednu 1945 byl Giorgios II. přinucen na nátlak spojenců jmenovat arcibiskupa Damaskina regentem. Damaskinos okamžitě sestavil prorepublikánskou vládu. Vyčerpaný a nemocný král se usadil se svou družkou v londýnském Chestru. Na jaře 1946 byly levicové síly poraženy a v zemi nastolena pravicová vláda a obnovena monarchie. To však rozpoutalo nové střety mezi komunisty a nacionalisty. Když se král vrátil 26.9.1946 do Řecka, našel královský palác vypleněný a lesy v okolí Tatoi zpustošeny. Země se nacházela v ekonomickém kolapsu a politické nestabilitě.

31. března 1947 byl král nalezen v bezvědomí v jednom z pokojů královského paláce a zemřel následující den, údajně na arteriosklerózu. Když byla tato zpráva oznámena, mnozí si mysleli, že jde o aprílový žert.

Král na účet svých mnohých exilů jednou poznamenal: "Nejdůležitější prostředek pro řeckého krále je kufr."

PAVLOS I.
	*14.12.1901 - +6.3.1964 Zemřel ve věku 62 let v Athénách. Vládl 1947 - 1964

Narodil se v Athénách 14.12.1901 jako třetí syn Konstantina I. Stal se námořním důstojníkem.

Dne 9. ledna 1938 se oženil v Athénách s Friederikou z Hannoveru. Měli spolu tři děti:

1. Sofia (*2.11.1938) - současná španělská královna
2. Konstantinos II. (*2.6.1940) - poslední řecký král
3. Irene (*11.5.1942) - princezna řecká a dánská

V letech 1917-1920 žil s otcem v exilu, stejně tak v letech 1923-1935 a 1941-1946, tentokrát s bratrem Giorgiem. Do Řecka se vrátil v roce 1946 a na trůn nastoupil po smrti svého bratra v roce 1947 během řecké občanské války.

V 50. letech obnovil řeckou ekonomiku a diplomatické a obchodní styky s okolními zeměmi. Stal se prvním řeckým monarchou, který navštívil hlavu státu v Turecku. V roce 1952 vstoupilo Řecko do NATO. Vztahy s Velkou Británií byly v té době napjaté kvůli Kypru, kde většina řecké populace podporovala připojení ke své vlasti. To bylo proti srsti koloniální mocnosti. Nakonec získal Kypr v roce 1960 samostatnost.
V Řecku však sílilo republikánské hnutí. Panovník byl kritizován za velké množství zahraničních cest a vysoké životní náklady královské rodiny.

V roce 1959 se podrobil operaci kataraktu a v roce 1963 podstoupil operaci slepého střeva. Na konci února 1964 mu byl operován zhoubný nádor v oblasti žaludku a o týden později zemřel. Řecká monarchie ho přežila o pouhých devět let.

CONSTANTINOS II.
	*2.6.1940 Vládl 1964 - 1973

Narodil se 2. června 1940 v Psychiku blízko Athén. Když mu byl jeden rok, okupovali Němci Řecko, a on odjel s rodiči do exilu. Čtyři roky strávil v Egyptě, kde se narodila i jeho sestra Irene. Když zemřel v roce 1947 král Giorgios II., stal se Konstantinos korunním princem.

Vystudoval tři vojenské akademie, aby byl schopný sloužit jak ve vzduchu, tak na souši i na moři. Navštěvoval také speciální školu leteckých ozbrojených sil NATO v Německu a Athénskou univerzitu, kde studoval práva.

V mládí hodně sportoval. V roce 1960 se zúčastnil letních olympijských her v Římě a vyhrál zlatou medaili v jachtingu (třída Dragon). Má černý pásek v karate, byl dobrý plavec a běžec, také jezdil na koni a hrál squash.

V roce 1964 se oženil s princeznou Anne-Marie, sestrou dánské královny Margrethe II.
Měli spolu pět dětí:

1. Alexia (*10.6.1965)
2. Pavlos (*20.5.1967) - korunní princ
3. Nikolaos (*1.10.1969)
4. Theodora (*9.6.1983)
5. Philippos (*26.4.1986)

V roce 1964, krátce před uzavřením sňatku, král Pavlos zemřel a Konstantinos nastoupil na trůn. Byl tehdy hodně nezkušený a pod silným vlivem své matky. V zemi probíhal boj za demokratizaci politického života. Řecko bylo polarizované mezi monarchisty a republikány.

V roce 1967 se měly konat volby, ale důstojníci v armádě dostali strach z komunistů, a proto provedli 21. dubna státní převrat a byl nastolen vojenský fašistický režim. Konstantinos II. musel uprchnout ze země. Pobýval v Římě, kam za ním představitelé junty poslali prostředníky vyjednávat podmínky o návratu krále do země. On však trval na úplném zavedení demokracie. S tím nový režim nesouhlasil. V listopadu 1968 byla vyhlášena ústava, která sice nezrušila monarchii, ale zbavila krále veškerých práv. V roce 1973 došlo k dalšímu převratu a ve všelidovém hlasování bylo rozhodnuto, že se Řecko stane republikou. Monarchie byla zrušena. Události v červenci 1974 vedly k pádu vojenského režimu, byla obnovena civilní vláda a vyhlášeno další referendum, v němž většina Řeků potvrdila zrušení monarchie.

Konstantinos II. se do Řecka vrátil až v roce 1981 na pohřeb své matky Friederiky. Bylo mu dovoleno strávit ve své vlasti pouze několik hodin. Na začátku 90. let se začal objevovat častěji v řeckých médiích. V roce 1992 uzavřel dohodu s konzervativní vládou premiéra Konstantina Mitsotakise, v níž postoupil většinu svých pozemků v Řecku neziskové nadaci výměnou za bývalý královský palác Tatoi a možnost odvézt si z Řecka movitý majetek.

V roce 1993 navštívil Řecko, ale vládě se nelíbilo jeho cestování po zemi a žádala ho, aby ihned Řecko opustil. V roce 1994 druhá vláda Andrease Papandrea  zbavila Konstantina veškerého zbylého majetku v Řecku i řeckého občanství. Konstatninos tehdy žaloval stát za porušování lidských práv u mezinárodního soudu a získal peněžní kompenzaci ve výši
4 mil. € za propadlý majetek. Nebylo mu však vráceno řecké občanství a pas, pokud si nepořídí příjmení, které Konstantinos do té doby odmítal používat, odvolávajíc se na to, že jeho rodina příjmení nemá. Používal královský titul podle mezinárodních protokolů, ale ústava řecké republiky neuznává šlechtické tituly. Až do roku 1994 byl jeho oficiální řecký pas vystaven na jméno "Konstantinos, bývalý král Řecka". Nový zákon toto zakazuje, ale Konstantinos se odmítá podřídit a dále používá titul "Král Konstantinos".

V roce 2004  se zúčastnil letních olympijských her v Athénách jako člen mezinárodního olympijského výboru. Cestoval na dánský diplomatický pas jako Konstantinos Řecký. Nedávno si koupil kus země na pobřeží jižně od Athén a plánuje tam vybudovat několik rezidencí. V současné době žije se svou ženou v Londýně, je blízkým přítelem prince Charlese a kmotrem prince Williama.

 

Krátká videa:

Král Giorgios I.
Král Konstantinos I.
Král Giorgios II.
Král Pavlos a královna Frederika
Královna Frederika
Řecký král Konstantinos II.
Král bez vlasti 1
Král bez vlasti 2
Královská svatba v Londýně

Řecká národní hymna

Odkazy:
http://www.formerkingofgreece.org/
http://en.wikipedia.org/wiki/George_I_of_Greece
http://en.wikipedia.org/wiki/Constantine_I_of_Greece
http://en.wikipedia.org/wiki/George_II_of_Greece
http://en.wikipedia.org/wiki/Constantine_II_of_Greece

nahoru